HELL Maniacs!

Když mi původní úvod nedávno Žízeň rozcupoval, napsal jsem sice jiný, ale s menší obměnou vlastně to samé. Též neprošel. No a ani teď na tom nejsem o nic lépe, protože ty pocity uvnitř mě jsou stále stejné. Nicméně se pokusím shrnout alespoň stručně fakta, která jsou pro další budoucnost našeho webfanzinu The SUFFERING podstatná.
Opravdu ani při nejlepší vůli nelze říct, jak se to všechno bude vyvíjet a jak to za pár měsíců bude vypadat. Jestli vůbec něco bude…. Fanouškovství je sice pěkná věc, ale je pochopitelné, že život nás, obyčejných lidí, přináší i jiné nutné priority, než je fanzin pro pár šílenců…
A to je i vlastně odpověď proč The SUFFERING na půl roku doslova umřel, za což se dodatečně omluvám za nás za všechny, ale nebylo v našich silách skloubit vše tak, aby zbylo i trochu tolik potřebného času pro náš web. Člověk míní, život mění… A vlastně jsme si i na vlastní kůži vyzkoušeli známou pravdu, že těžší je něco udržet, než vytvořit.
Čas ukázal, že i my sami musíme trochu couvnout ze svých velkolepých představ.
Každopádně první zásadní informací je, že chceme a hodláme pokračovat dál. Sice v trochu pozměněné formě, kdy méně v konečném výsledku znamená více, ale přínosem by měla být alespoň základní aktuálnost. Novinkou pak přidání MP3 playeru, kde budou ke slyšení kapely o kterých píšeme. Rozhovory nebudou tak obsáhlé, ale mělo by jich být rozhodně více… V konečném efektu, pro čtenáře určitě veliké plus. Chceme dát také více prostoru méně známým i (zatím) neznámým, leč kvalitním kapelám. Konečně, o těch věhlasných se dočtete všude. Ale určitě vždy půjde o prvotřídní muziku!
Tradičních velkých rozhovorů se rozhodně nevzdáváme, jen je musíme přizpůsobit našim možnostem…
Jak už jsem naznačil v úvodu, vzhledem ke všem dalším okolnostem těžko přesně odhadnout, jak se budou naše kroky dál odvíjet, ale v cestě po které chceme tuhle grind káru tlačit dál, máme jasno.

Martin, 24.12.2007

HELL Maniacs!

Se to nezdá, ale je to už celé tři měsíce, co jsme spustili The Suffering na webu. Jak ten čas letí!!! Porodní bolesti máme už sice za sebou, nabíráme první zkušenosti, ale co si budeme povídat, stále jsme ještě v plenkách. První krůčky sice ukázaly, že jsme se vydali správným směrem, zároveň nás však donutily některé vize a plány mírně zkorigovat. Ne, nelekejte se, prostě se učíme za pochodu. Hned na začátku je však třeba poděkovat Vám všem, kteří jste na naše stránky zabrousili, nebo se na ně dokonce rádi vracíte. Vaše četné reakce nás utvrzují v tom, že to co děláme, má smysl. Na tomhle místě nelze také opomenout ty, kteří nám ochotně a nezištně pomohli a pomáhají. I Vám Díky. Bez Vás všech by to nešlo!

Jednou z věcí, kterou jsme si záhy po spuštění webu uvědomili bylo, že to ve stávajícím redakčním složení nejsme schopni zvládat. Vzhledem k tomu, že Martina stále více pohlcuje správa stránek a samotný chodu webu, zůstává obsahové břímě víceméně na Ádovi. A protože i nadále nechceme nijak upřednostňovat kvantitu před kvalitou, nové rozhovory a články přibývají jen velmi pomalu. V případě webové platformy je to tak trochu hřích – chci tím vlastně říct, že nevyužít tento web prostor, by byla kurevská škoda. Co Vy na to?

Jasně, tohle je výzva pro Vás!

Pokud je mezi Vámi někdo, kdo má opravdu vážný zájem a chce se podílet na tvorbě The Suffering, je tu vítán! Stačí se s námi spojit – dohodneme se. První takovou posilou je Čert, s jehož dílem se na webu setkáte.

Možná jste si už všimli, že v menu přibyla nová položka – Autopsy. Rubrika, se kterou jsme pro The Suffering, z časových důvodů, původně vůbec nepočítali. Ukázalo se však, že se recenzím prostě nevyhneme. A co Čert nechtěl – dostal je na starost! Prozatím recenze najdete pouze v české mutaci zinu, o anglické verzi nyní neuvažujeme (možná časem).

Tím také doznal menších úprav i samotný web. Přibyl „guest book“ pro Vaše připomínky a komentáře, a vytvořili jsme i redakční systém pro snadnější aktualizaci stránek. Další úpravy budou postupně následovat. Nechte se překvapit!

Co se týče samotného obsahu The Suffering, doháníme zatím četné resty. Áda připravuje hromadu materiálu, takže se máte určitě na co těšit. Protože se mu ale právě (16. února) rozrostlo potomstvo o další dceru (Warmest Congratulation – Rozárka se musí řádně zapít!!!; pozn. Žízeň ), chápu, že má zrovna teď trochu jiné starosti. Nezahálí ani Martin... no uvidíme jak to dopadne. Nicméně prozradím, že Vás čekají takové pecky, jako rozhovory s Napalm Death, Gorefest nebo Rotten Sound!

Doufám, že výše zmíněné Vás přesvědčí, abyste naše stránky opět navštívili a zachovali nám přízeň.

Keep in rotting folks!!!

Žízeň, 20.02.2007

Tak je to konečně tady! The Suffering je zpátky! Ani jsme nenabrali tak velký skluz jak se zdálo ještě před měsícem. Vypadalo to celkem na slušnej průser, ale to už je za náma. Původně stanovený termín jsme přetáhli o měsíc, což je na naše podmínky malý zázrak.Myslím tím spíše zprovoznění webu a jeho chod. Toto není ještě definitivní podoba stránek. Počítáme, že celkovou grafickou podobu ještě dopilujeme plus nějakou tu animaci atd... Rádi bychom ještě RSS kanály na odběr novinek, ale to je opravdu hudba budoucnosti. Doufáme jen, že ne až tak vzdálená. Každopádně na chod webu to nemá vliv. Ten by měl fungovat k vaší plné spokojenosti. Horší je to však po obsahové stránce. Ne že bychom neměli žádný materiál, to rozhodně ne! Ale nestíháme ho bohužel zpracovat (proto se tady objevil i článek o OEF 2006, který je přeci jen již poměrně dost neaktuální). Celej obsah zatím leží víceméně jen na Ádovi, kterej dělá všechny rozhovory a časovej skluz naskakuje dále tím, že se The Suffering připravuje ještě v anglické verzi. Každopádně to co se pro vás chystá a co vás nemine, vám v Editorialu přiblíží sám Áda. Najdete tam i pár věcí o tom proč a jak se mršina The Suffering vynořuje z temné minulosti.

Martin, 21.11.2006

Nevím, nakolik je nápad na oživení The SUFFERINGu chvilkový zábkesk mé pohnuté mysli, nebo již delší čas narůstající pocit něčeho nevyhnutelného. Tak či tak, myšlenka jeho "znovuzrození" se čas od času kdesi vynořila. Teprve dnešní brzké nedělní ráno, kdy jsem vzdal marný boj o ještě chvilku zaslouženého spánku, mi dalo definitivní impulz se o to alespoň pokusit! Přestože mám někde vzadu v hlavě stále zakódováno, že je to nemožné, jsem ochoten (či spíše odhodlán!) přistoupit k jeho reinkarnaci. Myslím, že mu to prostě pořád dlužím. Rozhodně ne pro jeho vyjímečnost! Ty řeči o legendě, či snad kultu nemám rád. Je to podle mne naprostá blbost. I když, ruku na srdce; po tolika letech! slýchat pojem The SUFFERING jen v těch nejlepších souvislostech, je kurva very cool pocit uspokojení.

Můj důvod je ale spíše pocit jakéhosi dluhu. Myslím si, že The SUFFERING si zasloužil trochu lepší konec, než jsme mu přichystali. Nechci se ohlížet zpět, nebylo to pro mne tehdy zrovna dobré období. Přesto je mi dodnes záhadou, proč třetí, kompletně hotové a k vydání připravené číslo, jež navíc posouvalo The SUFFERING zase o kus dál, nikdy nevyšlo. Osobně to považuji za jedno ze svých největších selhání. Nechci chcát na starém hrobě, Mea Culpa! Čurby v té době už rozjížděl svůj dnes už kultovní obscénní label a Áda se pomalu chystal na studia v zámoří. Redakce zůstala v mých třesoucích se rukou, v nichž jako mršina u cesty, zcela nedůstojně chcípnul i The SUFFERING. Jeho znovuzrozením se na mých pocitech asi nic nezmění. Minulost nepředěláš! Mea Maxima Culpa!

Možná ale s oživením téhle mršiny přichází něco, o co jsme ji tenkrát cynicky obrali. Určitě to nebude lehké, ale beru to jako dluh, který je třeba rozhodně splatit. A nebo se o to alespoň kurva pokusit! Možná se teprve teď dočkáme jejího regulérního pohřbu i obligátního "Rest In Peace". Věřím však, že tentokrát se ctí. Bez pocitu viny, marnosti, autodestrukce a znesvěcení.

Takže! Jedno unavané nedělní ráno zapínám počítač a za zvuku svých milovaných Carcass, píšu první řádky nového The SUFFERINGu, aniž bych věděl jak to dopadne.
Jedno vím ale jistě:

THE SUFFERING IS BACK!
     KEEP ON ROTTING!

Martin, léto ’06

Když mi letos v červnu zavolal Martin s myšlenkou na obnovení The Sufferingu v internetové podobě, během vteřiny jsem věděl, že do toho chci jít. Okamžitě jsem ze sebe vysypal několik důvodů proč to udělat. Ty dva hlavní jsou, můj vnitřní pocit, že mi muzika a scéna extrémní hudby dává momentálně víc, než bych jí já mohl vrátit a také dojem, že na scéně extrémní hudby je nedostatek zajímavých rozhovorů v domácím jazyce. Pravdou však zůstává, že mi Čurby každým rokem připomíná, že bych mohl pro scénu zase něco udělat, a nechá mě nejméně padesátkrát vyběhnout na trutnovské pódium festivalu Obscene Extréme uvádět kapely, abych taky něco dělal (samozřejmě žertuji a dělám to moc rád).

Muzika obecně a specificky celá scéna extrémní hudby mi mnoho let dává kromě skvělých hudebních nahrávek a jedinečných koncertních vystoupení také inspiraci, což mě motivuje učit se stále nové věci a zdokonalovat se. Nebýt muziky, nikdy bych nemluvil anglicky tak jako nyní a nedostal se ani k řadě zajímavých osobností ze scény. Pro mě snadno dostupné informace, se ale dozvídá jen úzký okruh lidí a já mám pocit, že je škoda nepustit je dál. Před třinácti lety, byl pro mne The Suffering právě tím prostředkem, jak předat omezené množství informací z tak okrajových žánrů hudby jakými jsou death metal, grind core či extrémní metal, fanouškům na domácí scéně.

Po tolika letech se – alespoň pro mě – překvapivě stále objevují lidé, kteří si na The Suffering vzpomenou. Ale čím vlastně tenhle plátek byl a z čeho vzešel?
The Suffering byl undergroundový časopis, založený čtyřmi nadšenci – Martinem, Honzou, Čurbym a mnou – na základech dvou fanzinů Cramp’s a Morbid Reality. Zatímco Martin s Honzou vydávali graficky vzhledný fanzin Cramp’s, věnující se zahraničním kapelám, o kterých v domácím jazyce nebylo možné nic sehnat, Čurby s mým přispěním tvořil fanzin s morbidně (ne)realistickou grafikou podporující domácí scénu, s pokud možno námi tvořenými rozhovory. Dvě čísla The Suffering, která vyšla ve formátu A4, prezentovala „to dobré“ z obou předchůdců: graficky zajímavé zpracování a originální rozhovory s kapelami domácími i zahraničními. Neexistující možnosti distribuce následně přiměly Čurbyho ke směňování časopisu za demokazety undergroundových kapel či jiné, které on sám distribuoval stále širšímu okruhu zájemců. To jistou měrou přispělo k zahájení činnosti dnes již kultovní distribuce a vydavatelství Obscene Productions.

Kam se webový The Suffering bude ubírat do budoucna?
Na rozdíl od svého tištěného předchůdce se zpočátku chceme věnovat menšímu množství kvalitního materiálu, a to kapelám, které si zaslouží lepší podporu a oslavit tak jejich umělecké počínání v  těžkých vodách extrémní hudby. Začínáme – pro mě velmi symbolicky – rozhovorem s Dismember, korespondujícím s mým prvním článkem do fanzinu Cramp’s, který byl rovněž o Dismember.  Druhým rozhovorem připomínáme legendu technického death metalu Atheist, který se po třinácti letech – stejně jako The Suffering – znovu objevil, aby přinesl jedinečnou originální hudbu inspirující mnohé, jenž přišli následně.

The Suffering v jeho webové podobě, je pro mě s Martinem vnitřním uspokojením z tenkrát nedokončeného třetího čísla, a zároveň poděkováním všem kapelám, muzikantům, fanouškům a vůbec všem, kteří podporují scénu extrémní hudby. Rovněž je i speciálním poděkováním Čurbymu za všechny ty roky dřiny kolem okrajových žánrů muziky. The Suffering je hlavně o nadšení, a stejně jako tehdy i o podpoře muziky. A tak zakončím větou vypůjčenou od frontmana Dismember Mattiho: Podporujte metal a metal bude podporovat Vás – nezapomeňte na to!

Keep supporting metal and metal will keep supporting you – remember!

Áda, říjen ’06