JEN MÁLO KAPEL ZANECHALO VE VÝVOJI EXTRÉMNÍ HUDBY TAK HLUBOKOU STOPU JAKO ATHEIST. V DOBĚ, KDY SE DEICIDE JEŠTĚ JMENOVALI AMON A OBITUARY XECUTIONER, SE NA FLORIDĚ OBJEVILA KAPELA, JEŽ PŘEDBĚHLA DOBU O VÍCE NEŽ JEDNU DEKÁDU. ČTVEŘICE VELMI TALENTOVANÝCH MUZIKANTŮ MILOVALA RYCHLÉ METALOVÉ RIFFY STEJNĚ JAKO JAZZOVOU TECHNIKU HRY A POLOŽILA TAK ZÁKLADNÍ KÁMEN STYLU, PRO NĚJŽ SE POZDĚJI VŽILO JMÉNO TECHNICKÝ DEATH METAL. TŘINÁCT LET PO UKONČENÍ ČINNOSTI TÉTO LEGENDY SE V ROCE 2006 ČLENOVÉ KAPELY JEŠTĚ JEDNOU SEŠLI, ABY TAK NA SVÉ DEFINITIVNĚ POSLEDNÍ ŠŇŮŘE KONCERTŮ OSLAVILI NEZPOCHYBNITELNĚ ORIGINÁLNÍ HUDBU, KTERÁ AŽ NYNÍ NACHÁZÍ UZNÁNÍ I MASOVOU ODEZVU FANOUŠKŮ.

---

Atheist - kapela hrající progresivní thrash-death metal, pocházela z města Bradendon ve státě Florida, U.S.A.. Byla založena pod původním názvem R.A.V.A.G.E. (Raging Atheists Vowing A Gory End) později zkráceným na Atheist. Jejich hudba se vyznačovala vysokou úrovní techniky hry, zuřivými postupy, vycházejícími ze základů thrash metalu a rozmanitými hudebními aranžemi. Kombinovali rychlé metalové riffy s jazzovými stopkami a později rovněž aranžemi, vycházejícími z latinskoamerických kořenů.

SSvé debutní album Piece of Time, nahráli v roce 1988, ale kvůli problémům s vydavatelstvími museli na jeho vydání čekat až do roku 1990. V roce 1991 zemřel při autonehodě jejich klíčový skladatel a nesmírně talentovaný baskytarista Roger Patterson. Atheist museli rekrutovat Tonyho Choye, jediného dostupného baskytaristu, schopného vůbec přehrát a nahrát již složený a připravený materiál, dnes již kultovního tech metal alba Unquestionable Presence. Kapela se prakticky rozpadla již v roce 1992, aby se v roce 1993 dala znovu dohromady pro složení a natočení třetího a posledního alba Elements, a tím i ke splnění smluvních závazků vůči svému vydavatelství. Po vydání alba a odehrání posledního turné s Benediction, při kterém kapela zahrála i v Brně, se pak definitivně rozpadla. Zatímco album Piece of Time, bylo mnohými označeno za klasiku technického death metalu, následovník Unquestionable Presence, byl pro Atheist obrovským krokem vpřed ve zdokonalení techniky hry i rozvinutím definice death metalu ovlivněného jazzem, čímž vytvořili milník v historii metalu. Přestože baskytarové party nahrával už Tony Choy, nepřehlédnutelný styl skládání Rogera Pattersona vtiskl skladbám neslýchanou kombinaci vždy přítomného tempa s rychlými technickými stopkami a nepravidelnými rytmy. Poslední album Elements, se již nese v atmosféře skvěle podaného, velmi tvrdého futuristického jazz metalu, nicméně dosaženého bez použití, tehdy velmi oblíbeného dvojkopákového tempa. Album bylo postaveno na základech vytříbeného stylu jazzových bicí, latinskoamerických baskytarových rytmů a ataku trojice kytar.

Vydavatelství Relapse Records vydalo re-edice všech tří alb v roce 2005 a jejich úspěšnost předčila všechny natolik, že se kapela ve své poslední sestavě ještě sešla ve zkušebně, k nacvičení jednoho setu pro vystoupení naživo, oslavit tak jedinečnou hudbu, která byla fanoušky pochopena teprve dekádu po nahrání. Kapela ve složení Kelly Shaefer (zpěv), Rand Burkey (kytara), Tony Choy (baskytara) a Steve Flynn (bicí), musela být doplněna Sonny Carsonem, kytaristou Stevovy kapely Gnostic, který měl na starosti veškeré Kellyho kytarové party, kvůli jeho přetrvávajícím problémům se záněty karpálních tunelů. Namísto Randyho Burkeyho, přijel na koncert do Prahy odehrát kytaru Chris Baker z Gnostic, kvůli Randyho nenadálým právním problémům.

Áda vyzpovídal Kellyho Shaefera po jejich pražském vystoupení, aby tak zdokumentoval jejich legendární odkaz, který se zapsal do historie metalu na začátku devadesátých let. Při diskusi o nelehkých začátcích kapely, její filosofii i stávajícím působení na hudební scéně, je tento rozhovor výletem do nitra jedné z nejvíce novátorských a originálních kapel v historii extrémní hudby.

TĚŽKÉ ZAČÁTKY

Kde přesně se nachází ten sluncem rozpálený sklad, v němž měli Atheist zkušebnu ve svých začátcích?

Je to ve městě Bradenton na Floridě, tam jsme vyrůstali. A pro tohle turné jsme zkoušeli v Atlantě, ve státě Georgia, kde je obdobné horko. Zdá se, že během psaní a zkoušení naší hudby, se vždy ocitneme v mimořádně rozpálených místech. Je tam perfektní atmosféra.

Tehdy, během vašich začátků jste byli ovlivněni Slayer, Rush či Mercyful Fate. Měl na vás vliv i jazz, jak se mnohkdy uvádí?

Ano, Chick Corea, Frank Zappa, King Crimson. Byli jsme fanoušky dobře zahrané hudby a úžasných lidí, kteří jsou dobrými muzikanty. Vzali jsme si trochu téhle filosofie a použili ji v metalu. Vždy jsme byli velcí příznivci Rush, obdivovali jsme jejich bicí party, což velmi ovlivnilo Steva Flynna (bubeníka Atheist). Milujeme Slayer a Rush! Prostě jsme oba vlivy spojili a přihodili trochu jazzu a bláznivých věcí, které jsme v hudbě kapely chtěli mít. Udělali jsme to v době, kdy tomu lidé opravdu nerozuměli. V roce 1993 tím byl každý zmatený a teprve až nyní, to lidé opravdu chápou. Jak jsem už řekl: jsem raději když lidé hudbu ocení, než prodávat denně statisíce desek. Tenhle náš reunion není o penězích! Chceme oslavit skladby, které milujeme a jejichž napsání byla velká dřina, s lidmi, co si tuhle hudbu dovedou užít. Hudební komunita se tak trochu chytila naší metalové filosofie, která byla vždy odlišná, a to je velmi příjemné a odměňující.

Co vás tenkrát motivovalo, na sobě tak tvrdě pracovat? Zkoušeli jste sedm dní v týdnu. Byla ta snaha ovlivněná přátelstvím s vaší místní komunitou na Floridě (jako s Obituary, Death nebo Morbid Angel), či v tom bylo vaše zapálení do muziky?

Bylo to určitě zapálení do muziky. Obituary a další začínali ve stejnou dobu jako my, ale my jsme byli vyvrženci z té scény, pokud se hudby týče. Hráli jsme koncerty s Morbid Angel, Obituary a dokonce i s Deicide (a to už v době, kdy se ještě nejmenovali Deicide, ale Amon, pozn. Áda), také s Malevolent Creation a Cynic. Bylo ale těžké najít kapely, které nehrály jen přímočarý death metal. Jeli jsme turné s Cannibal Corpse, Candlemass a Benediction. Všechny tyto kapely byly úplně jiné než my, takže jsme se ocitali před publikem, které bylo naší hudbou zmateno. Nikdo nechápal, proč do hudby dávat jazz či technické prvky. Vždy jsme lidem říkali, že uznáváme muzikantský um, spočívající v tom, zahrát dobře na dobré nástroje. Tenkrát tomu však nikdo nerozuměl. Až v letech 96-97 se začali objevovat kapely jako Dillinger Escape Plan, přinášející více muzikantského umění. A už kvůli tomu je opravdu příjemné a je i vhodná doba, se na moment vrátit. Trvalo to 13 let, aby lidé pochopili naši hudbu. Ale lépe pozdě, než nikdy!

Název kapely Atheist, byl už tehdy na scéně neobvyklý. Měli jste protináboženské texty, zpívali jste „Bůh jsme my sami“ („we are our own God“ – v angl.orig.), ale nikdy jste nepřekročili pomyslnou hranici Satanismu. Proč jste se k ateismu tak silně upjali?

Myslím si, že organizované náboženství je podvod. Stojí za ním lidé, snažící se vyvolat pocit strachu a přesvědčit masy, aby uvěřili něčemu v co věří oni sami. Já věřím tomu, že kdybych chtěl vběhnout pod auto a nechat se zabít, tak to udělám. To je velmi mocné – můžu si vzít vlastní život! Na obloze není žádný magický týpek! Téhle filosofii jsem nikdy nevěřil a myslím si, že lidé tomu věří kvůli nedostatku pocitu bezpečí a proto, že nevěří sami sobě. Mají strach, který je nezbytnou součástí náboženství, a my jsme si vybrali žít naše životy beze strachu. Věříme sami sobě a tomu, že můžeme dělat cokoli chceme a rozhodovat tak sami za sebe. Přestože jsme na naší straně plotu, obrazně řečeno, tak trochu osamělí, vybrali jsme si nebýt na straně té větší skupiny. Myslím si, že když se lidé cítí dobře a navzájem spolu souhlasí, jako „podívej já jsem křesťan a všichni tihle lidé, jsou se mnou zajedno“, potom se cítí v bezpečí. Ale já můžu stát úplně sám, a nesouhlasit vůbec s nikým z nich, protože věřím sám v sebe! Vždy jsem se takto cítil dobře. Atheist je skvělé jméno pro kapelu. Ve skutečnosti ani neklasifikuje, co k náboženství cítíme, protože Atheist je téměř organizace sama o sobě. Tohle slovo nejlépe vystihuje, kde je boha nejméně! Vyjadřuje, že v boha nevěříme! Věříme, že Boha máme sami v sobě!

Pokud bych chtěl být v životě motivován jako ovce, tak to udělám a žádný imaginární týpek na obloze s tím nemá co dělat. Nevěřím pověrám, jako že když ti vypadne zub, tak si ho dáš pod polštář a ... – stejná kravina jako Bůh nebo Santa Klaus – naprostý nesmysl!

Jméno kapely se vyvinulo z původního R.A.V.A.G.E., což znamenalo Raging Atheists Vowing a Gory End …

Zkrátka poté, co jsme zjistili, že existuje ještě další kapela Ravage, která zněla jako Dokken, jsme naše jméno v té době měnit nechtěli, a tak jsme z toho udělali Raging Atheists Vowing a Gory End. Nakonec jsme se všeho zbavili, a prostě řekli – Atheist, to je ono! Je to silné jméno pro metalovou kapelu a vydrželo přes všechny ty roky až dodnes!

Proč jste po vydání alba Unquestionable Presence, jeli turné s Cannibal Corpse, když vaše hudba nebyla pro jejich fanoušky moc přijatelná? Proč jste nejeli s kapelami jako byl třeba Cynic?

Cynic v té době ještě neexistovali, objevili se až později, ovlivněni naší první deskou. V té době nebyl nikdo jiný, kdo by s námi mohl jet turné. S Cannibal Corpse jsme byli u vydavatelství Metal Blade. Prostě jsme chtěli jet na turné a mít příležitost hrát pro hodně lidí. V té době bylo mnoho fans přímočarého death metalu, a tak jsme si mysleli, že je můžeme získat. Ale neměli jsme moc štěstí! Jejich fanoušci byli naší hudbou zmateni, a tak křičeli věci jako „Stojíte za hovno!“ a pod. Říkali jsme si: „OK!, tak stojíme za hovno a Cannibal Corpse jsou skvělí.“ Bylo to pro nás těžké a frustrující. Znamenalo to nevyhnutelný konec! Říkali jsme si „...když to lidi neuznávají, tak proč to dělat?“ Chceme dělat hudbu, která lidi zajímá. Pokud se jim naše umění nelíbí, budeme dělat něco jiného. Tak jsme toho nechali. Navíc ztráta Rogera Pattersona byla pro nás těžká rána! Vyrostli jsme společně, byli jsme kamarádi od dětství. A potom už to nikdy nebylo stejné! A to je důvod, proč už opravdu nechceme nahrávat další desku. Pokud bychom ji nahráli, byl by to úspěch, ale znamenalo by to, že na tom chceme jen zbohatnout. Dostali jsme nabídku od Nuclear Blast i od Relapse. Mohli bychom jednoduše nahrát další tři desky, pokud bychom chtěli, a ty peníze by byly zajímavé, ale neuděláme to, kvůli odkazu téhle kapely! Fanoušci byli tak skvělí – každý den dostávám dopisy, v nichž je napsáno: „Tahle hudba změnila způsob, jakým o metalu přemýšlím.“ Tohle je to, co jsme vždycky chtěli. Aby lidé přemýšleli a abychom muziku hráli dobře. Nejenom do toho mlátit. Hrát zajímavě a dělat dobré umění, ať to zní dobře.

Cítíme, že tři skvělé kousky jsme vytvořili. A tak to chceme nechat! Přijeli jsme uctít tuhle hudbu a skončit.

NAŠE BUDOUCNOST JE NÁŠ ODKAZ

Jaká je budoucnost Atheist po odehrání všech reunion koncertů?

Žádná! Nechceme být jako jiné kapely. Není to o penězích, ani o tom zkusit znovu nakopnout kariéru. Všichni stále hrajeme spoustu různé hudby. Já mám kapelu Neurotica, která připravuje materiál pro rok 2007. V Evropě jsme nikdy nic nevydali, tak ji chci podpořit. . Tyhle reunion koncerty jsou kvůli tomu oslavit ty tři desky Atheist a odehrát je s bubeníkem Stevem Flynnem. Také jsme velmi chtěli vzít Randa Burkeyho (původní kytarista Atheist), ale měl nějaké právní problémy a na poslední chvíli nemohl odjet. Ale tihle dva kytaristé odvedli opravdu skvělou práci, a tak jsme sem chtěli přijet a zahrát ty skladby ještě jednou, v Evropě naposledy, a dobře se pobavit. Až nyní, když lidé tuhle hudbu pochopili a dokáží si ji více užít, mysleli jsme, že bude zábavné přijet a zahrát.

Znovu jsme vydali naše desky u Relapse, protože jsme věděli, že lidé platí spoustu peněz za použitá CD, a to já nenávidím. Nesnáším, když utratí sto amerických dolarů za jedno CD! Chtěli jsme je fanouškům dát k dispozici za deset dolarů a přihodit i starší materiál a nějaká dema, a připravit tak lákavou nabídku.

Bylo to ale mnohem úspěšnější, než jsme čekali, a tak jsme si řekli, že bychom možná mohli ještě jednou, naposledy zahrát.

Co dělají členové Atheist dnes?

Steve má novou kapelu a já vlastním vydavatelskou společnost stylu indie. Jmenuje se Starrfactory Records. První co vydávám, je nová Stevova kapela Gnostic. Jsou úžasní. Ti dva kytaristé, kteří tu dnes hrají reunion show s Atheist, jsou v kapele se Stevem. A Steve je ve své nejlepší formě. Tím myslím, že jeho bubnování je šílené a velmi technické. Je to jiné než s Atheist, ale velmi kompaktní a ve stejném duchu. Velice vyzývavé, ale velmi tvrdé. Steve nehrál na bicí celých deset let, než se vrátil s Gnostic. Jeho bubnování je tak zběsilé, že se lidi zblázní! Pokud si mysleli, že Unquestionable Presence je skvělé, tak Gnostic je smete k zemi! On je jeden z nejlepších bubeníků na světě – opravdu tomu tak je. Mám k němu jako k muzikantovi obrovský respekt.

Já mám kapelu Neurotica, která vznikla v roce 1993. Nahráli jsme pár desek, jeli jsme v Americe Ozzfest tour, ale nikdy jsme nevydali nic v Evropě. Takže teď pracuji na tom, abych v Evropě našel dobrou firmu, která by ty nahrávky vydala. Spolupracuji s Brianem Johnsonem z AC/DC, na projektu s názvem Big Machine (zpěvák australských AC/DC Brian Johnson bydlí stejně jako Kelly v Sarasotě, Florida, pozn. Áda). On napsal skladby ve stylu starší éry AC/DC, z dob Bona Scotta. Jsou velmi jednoduché, což je pro mě výzvou i důvodem, proč jsem do toho šel. Pro mě by bylo logické hrát v další technické kapele, ale myslím, že tohle bude technické tak jako tak, i když jde o přímočarý rock. To samé platí pro Neuroticu. Neurotica je trochu komplexnější než Big Machine, ale já mám ještě další kapelu Unheard, kde hraji na kytaru. Tam máme jiného zpěváka a na Unheard jsem velmi hrdý. Mám opravdu moc rád stoner rock, poslouchám Kyuss a Black Sabbath, a naše muzika jde v těchto šlépějích, takže je velmi těžká, ale není technická. Mohutné riffy a dobré vokály od Mika Callahana, což je můj dobrý přítel, který kdysi hrál v death metalové kapele Burial.

Tak tímhle vším jsem dost zaměstnaný. Narodila se mi dcera, což je ten nejlepší „výtvor“, který jsem kdy stvořil. Jmenuje se Sky Lilly a je úžasná tak, že musím být dobrým otcem.

Jelikož Atheist už nikdy nic nenahrají, které kapely, podle tvého názoru, dál nesou tu pomyslnou vlajku technického metalu za vás? Jinými slovy, které kapely si myslíš, že jsou ovlivněny tvorbou  Atheist?

Dillinger Escape Plan, Alarm z Austrálie, In Flames a mnoho dalších kapel, které si vzali trochu ze stejné filosofie jako my. Nemusí znít jako my, ale mají stejnou filosofii, což znamená vyzývat sám sebe k lepší hře na hudební nástroje. Vždy jsme cítili, že Sieges Even z Německa jsou dobrá kapela. Také Necrophagist jsou velice talentovaní. A existuje určitě mnoho dalších, které ani neznám. Přesto obdivuji všechny, jež posouvají hranice hudby. Myslím si, že těch pár kapel, které jsem jmenoval, nesou tu vlajku a daří se jim to opravdu dobře.

Pro nás by bylo velice jednoduché vrátit se nazpět, užít si to a vydělat peníze. Nabídli nám turné se Sepulturou a In Flames. Odmítli jsme to! Řekli jsme prostě „Ne, my chceme jen vybrané koncerty!“ Chceme si vybrat těch pár dobrých festivalů, které jsme schopni odehrát a užít si zábavu s lidmi, kteří se k nám léta chovali skvěle. Chceme hrát v Holandsku, Francii, Austrálii, možná i v Japonsku, a potom to zabalit.

Proč nehraješ také na kytaru na těchto reunion koncertech? (Kelly byl v Atheist původně zpěvák a kytarista, pozn. Áda)

Moje ruka je na tom dosti špatně, z toho současného šíleného hraní a zpívání. Mám zánět karpálních tunelů a když hraji naživo, tak se úplně znecitliví. Moje nervy se zúží a jedině operace mi může pomoci. Pokud bych hrál a zpíval současně, bylo by to mizerné! Tenhle problém jsem začal mít už v roce 1993. Příští rok jdu na operaci, abych se toho zbavil. Je to jako artróza a bolí to tak, že nemůžu držet akordy.

Ale říkal jsi přeci, že hraješ na kytaru v Unheard?

Ano, to je ale mnohem jednodušší. Je to jen stoner rock, což je velmi snadné a to zvládnu. Hudba Atheist je velká výzva a je velmi obtížné ji zahrát, což vlastně způsobilo moje problémy se zánětem karpálních tunelů. Než abych při hraní s Atheist trpěl, řekl jsem, že si dám pauzu. Navíc jsem u mikrofonu velmi rád samostatně. Buď hraji jenom na kytaru anebo jsem sólově u mikrofonu, a jako hlavní člen pracuji s fanoušky a užívám si to.

ELEMENTS

Když jsem si četl booklet CD Elements, všiml jsem si, že desku nahrál jiný bubeník (Josh Greenbaum) než Marcell Dissantos, který je uveden v trvalé sestavě. Proč tomu tak bylo?

Josh Greenbaum byl ... – znáš Rivera Phoenixe? (ptá se Kelly a já zavrtím hlavou). To byl velmi známý herec, zemřel před hollywoodským nočním klubem The Viper Room v roce 1993 na předávkování kokainem. Natočil mnoho filmů, například Stand By Me. Když jsem tehdy přijel do Gainesville na Floridě a zakládal kapelu Neurotica, potkal jsem se s Riverem a spřátelili jsme se. Měl tehdy také svoji kapelu a Josh byl jeho bubeník – úžasný jazzový progresivní bubeník, jehož jsem si nesmírně vážil. (Zmiňovaná rocková kapela Rivera Phoenixe se jmenovala Aleka's Attic. River zpíval a hrál na kytaru, jeho sestra Rain zpívala a hrála na klávesy, Josh McKay hrál na basu a Riverův přítel z Floridy Josh Greenbaum hrál na bicí. Po odchodu Joshe McKaye, hrál v této kapele na basu Flea z Red Hot Chilli Peppers. Po Riverově smrti v roce 1993 se kapela rozpadla, pozn. Áda) A když nadešel čas natočit naše album Elements, měli jsme opravdu jenom 40 dní na jeho napsání a realizaci, tedy něco málo přes měsíc! Vyhodili jsme bubeníka, který s námi tehdy zkoušel a pak přišel Josh. (Atheist začal zkoušet materiál pro album Elements s bubeníkem Mickeyem Hayesem, ale po dvou týdnech byl z kapely vyhozen, pozn. Áda) Za další dva týdny Josh to album zvládl, což je k sakru neuvěřitelný! Všechen ten složitý materiál, který na albu je, byl napsán a nahrán za 40 dní! Nemyslím si, že už to někdo někdy udělal. Nevzpomínám si na kapelu, která by to za tak krátkou dobu, zvládla na této technické úrovni. Ale Josh nemohl jet na turné a nebyl ani moc na metal. Dělal mnoho dalších věcí. Jelikož my jsme chtěli na turné jet a podpořit novou desku, Tony Choy (basák Atheist) požádal svého kamaráda Marcella který byl k dispozici, zda by nejel s námi . Proto se jeho fotka nakonec objevila na desce, namísto fotky Joshe.

Proč jste album Elements nahrávali v Gainesville a ne v Morrisoundu? Cožpak jste nebyli spokojeni s prací Scotta Burnse na dvou předchozích deskách?

My zbožňujeme Scotta Burnse a Morrisound! Měli jsme ale pocit, že zvuk Morrisoundu používá opravdu příliš mnoho kapel, které tam jezdili ze všech koutů světa. S ohledem na to jaký jsme typ kapely, chtěli jsme experimentovat a tak jsme přišli na Marka Pinskeho, který dělal šest alb Franka Zappy. Už jsem zmínil, že máme moc rádi Franka Zappu, a tak jsme se téhle příležitosti chopili a jeli k němu nahrávat. Bylo to digitální studio, což znamenalo čistší zvuk. Rozhodli jsme se do toho jít a trochu to změnit. Oni nám tehdy dali skvělé podmínky – nabídli nám mnohem více času na vlastní nahrávání, než bychom si mohli finančně dovolit v Morrisound. Navíc, Scott Burns byl v té době prakticky na konci svého působení. Jako producent cítil, že je vyhořelý a už to nechtěl dál dělat. Jeho srdce již bylo jinde. Kombinace těchto věcí nás přiměla nahrávat v Gainesville. Už jsem tam předtím několikrát nahrával s Neuroticou a miluju to tam. Mark Pinske byl skvělý! Měl úžasné studio, kde byly všechny stěny pod úhlem dvou stupňů. Nejsou tam žádné ploché zdi, takže bicí zněly opravdu dobře. Bylo tam moc fajn, a moc jsme si to užili! V Gainesville byla spousta zábavy. Je to skvělé město a vykouřili jsme tam hodně trávy. Bylo to dobrý!

Poté, co jste nahráli třetí album -Elements, jste věděli, že jako kapela končíte. Přesto jste ještě vyjeli na své poslední turné s Benediction (Atheist hrál na tomto turné v roce 1993 v Brně, pozn. Áda). Proč jste to turné vůbec jeli, když už jste nechtěli dál pokračovat?

Benediction nám to turné prostě nedovolili odmítnout! Jsou opravdu skvělí a všechno za nás tehdy zaplatili. Utratili hodně peněz z vlastní kapsy, abychom vůbec mohli přiletět. Nikdy před tím, jsme nejeli evropské turné a zdálo se nám, že si to skvěle užijeme. Tihle Britové (Benediction) jsou prostě skvělí lidé! Byli našimi přáteli mnoho dalších let a přijeli se na nás podívat i letos na festival Bloodstock v Anglii. Milujeme Benediction – jsou kurevsky skvělá metalová kapela, a jedni z mála, kteří mávají tou pomyslnou vlajkou metalu skutečně vysoko. Chovali se k nám skvěle, a umožnili nám tenkrát vidět svět. Takže jsme jim za to byli vděční a vypadalo to, že si to užijeme. Proto jsme to turné jeli! V jakém složení jste turné jeli a užili jste si to?

V jakém složení jste turné jeli a užili jste si to?

Jeli jsme ve stejném složení, jaké bylo při nahrávání Elements, s vyjímkou Joshe. Místo něho jel Marcel. Původní bubeník Steve Flynn už předtím odešel studovat na universitu. Dařilo se mu, a vystudoval jako jeden z nejlepších. Na tomhle turné, bylo těžké spolu vůbec vyjít. Už to pro mě nebylo takové jako kdysi, jelikož jsem byl (s vyjímkou Randa) jediný původní člen kapely. S Randem jsme si však nikdy jako lidé nesedli! Po hudební stránce ano, ale jinak to mezi námi bylo velice komplikované. Na konci turné nás to už nebavilo. Řekli jsme si, že to stačí, a ukončíme to.

VÁŽIT SI DOBRÉ MUZIKY

Které kapely v téhle branži rozšiřují, podle tebe, hudební hranice v současnosti? Kterou hudbu rád posloucháš a co je pro tebe zdrojem inspirace?

V současnosti už moc technický metal neposlouchám. Jak jsem říkal, miluju stoner rock. Je to pro mě nový underground. Existuje celá řada skvělých undergroundových kapel, hrajících stoner rock, jako Hermano nebo Kyuss. Miluji The Mars Volta, jsou kurva skvělí! Zjišťuji, že se vracím nazpět k starším Black Sabbath a Led Zeppelin. Se Sabbath a Zeppelin to pro mě všechno začalo, a navždy to tak zůstane v mém srdci. Podle mě, tyto dvě kapely ve skutečnosti vytvořili rock’n’roll a heavy metal. Zeppelin byli vždy velmi techničtí, ale nikdo si je zrovna pro tohle příliš necenil. Hráli vždy mnoho hudebních stylů, což velmi respektuji. Kyuss je pro mne skvělý metal! Má to v sobě jistý element sexu, který obdivuji – je to kurva těžké, špinavé a sexy! A to já sakra miluju! Moje nová kapela, v níž hraji na kytaru, je zrovna v takovém stylu. Má to prostě silný riffy a pořádný koule. Mnoho lidí, co poslouchali Atheist se pořádně naštvalo kvůli Neurotice a hudbě kterou teď hraji. Já se kvůli tomu neomlouvám - jsem na Neuroticu a na materiál, který jsme napsali, velmi hrdý. Pokud si lidé poslechnou její nahrávky dneska, a přestanou mě na chvíli nenávidět za to, že dělám jinou hudbu než technický death metal, potom si tyhle skladby Neuroticy užijí. Jako jeden z mála death metalových vokalistů, jsem chtěl začít skutečně zpívat a opravdu se dále rozvíjet a transformovat se tak do úplně jiných poloh hlasu než v death metalu. Pokud si poslechnete nahrávky Neuroticy, tak to vůbec nezní jako zpěv v Atheist. Je to úplně jiný vokál! Stále ale velmi propracovaný, a i texty jsou dobře promyšlené. Je tam hodně vtíravých postupů a velice chytlavého rocku, na který jsem opravdu hrdý. Doufejme, že lidé kteří nad tím tenkrát ohrnovali nos, už do toho mezitím trochu dorostli. Já se na to dívám stejně jako na Atheist když jsme začínali - lidi nespokojeně mrmlali. A stejně tak s Neuroticou – během posledních dvou let se začínají objevovat lidé, co řeknou „Moment, tohle zní opravdu dobře!“ Jakmile se oprostí od Atheist a od toho, že jsem to kdysi dělal já, a poslechnou si Neuroticu s jinou čepicí na hlavě, zjistí, že je to dobrá hudba. Miluju spoustu rozdílné muziky. Hudbu poslouchám devět, deset hodin denně. Vlastním obchod s tabákem, kde prodávám doutníky a fajfky, a hudbu poslouchám celý den. Zjistil jsem, že nejvíce asi The Mars Volta a ze současných metalových kapel je to Alarm a Gnostic – to je ten fenomenální materiál, co dělá Steve nyní – a rovněž In Flames jsou opravdu skvělí.

A můžeš mi říci, kdo ti na scéně radost nedělá?

Řeknu ti, kdo na mě dojem nedělá, a já mám vždy spousty názorů – jsou to Shadows Fall. Souhlasím s Davem Lombardem ze Slayer, že na obálku časopisu Drummer, nelze dát Jasona Bittnera ze Shadows Fall, a Steva Flynna z Atheist v tomhle časopise nikdy nezmínit. (Jason Bittner byl čtenáři časopisu Modern Drummer zvolen bubeníkem č.1 v červenci 2006, v anketě Reader’s Poll - kategorie Metal. pozn. Áda) Časopis Drummer, by se měl kurva vzpamatovat, aby zjistil, že Shawn Reinert (z Cynic) a Steve Flynn, jsou dva nejlepší bubeníci na téhle planetě. A to je holá pravda! Pokud mi to chce někdo vyvrátit, tak si to může zkusit, protože na konci dne, je technika hry na bicí druh umění, které by se mělo náležitě ocenit. Není to soutěž o popularitu, jde o technické schopnosti. Tihle dva hráči nemají ve světě bubeníků dostatečné uznání.

Další kapelou, o které si myslím, že je přeceňovaná, jsou Messhugah. Vím, že se mnou mnoho lidí nebude souhlasit, ale myslím si, že je rozdíl mezi technikou Cynic a Atheist, a technikou Messhugah. Messhugah, je o velmi rychlých a pravidelných bicích, není tam žádné „to mezi“ (Kelly imituje nepravidelný rytmus bicích). Není to o nezávislých končetinách. A tihle hoši (bubeníci Cynic a Atheist) mají končetiny, které mají každá svůj mozek. Jedna ruka hraje tohle, druhá ruka támhleto, a nohy dělají každá něco úplně jiného. Není to jenom rychlé a pravidelné. Messhugah jsou dobrá kapela, ale nezaslouží si býti označováni vlajkou vůdčí technické kapely. My jsme tyhle věci hráli už před deseti lety a já chci, aby za to tihle hoši dostali nějaké uznání. Já byl v kapele vždy ten hráč s nejmenším talentem, co se techniky hry týče a jsem hodně naštvaný, že Steve Flynn, Sean Reinert a pár dalších jmen, není nikdy zmíněno v anketách nejlepších bubeníků. Kdyby na to přišlo, tak ze srdce vím, že pokud je postavíte vedle sebe, necháte hrát každého muziku toho druhého, tak ten týpek ze Shadows Fall… (Kelly jen pokrčí rameny).

Četl jsi co nedávno Dave Lombardo řekl? (Kelly se mně dotazuje a já odpovídám, že nevím, pozn. Áda). Dave Lombardo je úžasný bubeník, vždy byl a vždy bude! Ten materiál, který udělal s Mikem Pattonem, je kurva neuvěřitelný! On byl konečně tím prvním, kdo se vyjádřil pro tisk a řekl „Ať už se ten chlapík ze Shadows Fall, tak nedělá!“ Zatímco všichni říkali „Ne, ne, vždyť má přeci na starosti ty poradny přes bicí.“ (drum clinics – v angl. orig., pozn. Áda) Jsem si jistý, že Jason je velmi milý člověk, ale je mi líto Jasone! Pokud by zažil, co tito pánové (Sean a Steve) nahráli, určitě by se mnou souhlasil. Zcela jistě si zaslouží být oceňován jako dobrý bubeník, a to já mu neupírám, ale jako nejlepší bubeník? Ne pane, tak tomu není! Ať se mnou lidé klidně polemizují! Vezměte jejich desky, poslechněte si co tam tihle hoši nahráli, a srovnejte to s tím co hraje Shadows Fall! A myslím, že se mnou budete souhlasit. Já tomu ze srdce věřím a budu se o to přít s kýmkoliv. Ne proto, že jsem ve stejné kapele. Se Seanem Reinertem v kapele nejsem, a přesto je Sean kurva neuvěřitelný! Ten matroš, který hrál s Cynic...!? Jeho schopnosti byly jen ztěží někým překonány. Pokud si to poslechnete na albu Focus s Cynic, jen málo lidí na téhle planetě by to vůbec zahrálo. Víš kdo další je velice nedoceněný? Gene Hoglan, to je kurva velice úžasný bubeník, a lidé ho jen málokdy uvádějí v anketách o nejlepší bubeníky. Jason Bittner a Gene Hoglan – nelze je ani srovnávat. Jsem velice otevřený, ale takhle to cítím! Někteří lidé na mě budou velmi naštvaní, ale je mi líto. Nemám v úmyslu urážet fanoušky Shadows Fall. Ale poslechněte si Darkness Descent, a řekněte sami, jestli Gene Hoglan není kurva třída! Poslechněte si Focus, a řekněte mi jestli není Sean Reinert úžasný! A poslechněte si Unquestionable Presence a řekněte mi, jestli tahle hra na bicí není šílená, a o třídu jinde! Nikdo nic takového ještě nenahrál! Doufám, že mi všichni v budoucnu dokážou, že jsem se mýlil, a že Jason Bittner přijde s tak vážným materiálem, aby mu to zaručilo místo nejlepšího bubeníka na titulní straně časopisu Drummer. Ale pro mě to zatím garantováno není.

ROGER – SRDCE ATHEIST

(Bubeník Steve Flynn právě vešel do dveří) Pokud by Váš původní baskytarista Roger Patterson byl stále naživu, jak by se Atheist dále vyvíjel a zněl?

„Myslím, že bychom byli stále spolu,“ odpovídá Kelly. „Určitě bychom spolu zůstali do třetího a možná i do čtvrtého alba.“ pokračuje Steve. „Vydávat alba, bylo pro Rogera katalyzátorem, a jeho smrtí vlastně započal rozpad kapely. Ztratili jsme s ním i jeho obrovský potenciál. Všechno to (Steve napodobuje velmi rychlý jazzový rytmus na baskytaru) – to byl Roger! Já jsem se musel neustále zdokonalovat, abych s ním udržel krok, ale když jsme ho ztratili…“ (Steve už větu nedokončí).

„Bylo těžké pokračovat dál,“ navazuje Kelly. „A to je důvod proč neděláme re-union. Tony je úžasný baskytarista, ale Rogger Patterson, Steve Flynn, Kelly Sheaffer, Rand Burkey – to byl Atheist! To byl ten vzorec, a jakmile se začal rozpadat... Jak už jsem říkal, není to o penězích, není to o tom na něčem zbohatnout. Jde o to oslavit tuhle hudbu a nechat ji tak jak je.

Spousta lidí říká: „Ale jděte, udělejte alespoň jednu desku.“ Pokud bychom ji udělali, už by to nebylo to samé!“ zakončuje Kelly.

„Je těžké říci, kde bychom byli nyní,“ dál elaboruje Steve. „Myslím si, že bychom se dále vyvíjeli, od Unquestionable Presence k dalšímu albu, kde bychom všichni čtyři byli stále spolu. Byl by to vývojový krok na další úroveň. Můžeš to slyšet na starším materiálu, z něhož je skladba The Formative Years - a potom je novější - Mother Man, jedna z posledních skladeb, a je mnohem více chytlavá a technická, než ty starší věci, jako The Formative Years a Enthralled in Essence. Tady můžeš slyšet náš postupný vývoj.“

Kelly rozvíjí dále: „U každé skladby, to bylo vždy stejné – snažili jsme se překonat tu předcházející. Pokud bychom udělali dalších osm, nebo devět skladeb…“

Steve se ještě vrací k Rogerovi: „Jeho schopnosti byly bez hranic. Roger byl absolutně jeden z nejlepších muzikantů, které jsem kdy v životě viděl. Před tím než zemřel, začal používat techniku popping a tapping, a měnil svůj styl tak, aby využil tyhle zabijácké techniky, riffy i své schopnosti.“

Kelly dále rozvádí: „Jako baskytarista měl hodně velkou sílu v prstech. Vždy hrál všemi prsty, a ten zvuk doslova vyrval z nástroje, což lze od kohokoli slyšet jen velmi zřídka. Měl skutečně unikátní styl hry, během níž mu vyletěl i sopel z nosu, jaké to bylo zvíře! Byl úžasný, a my jsme měli prostě štěstí! Byl to také ale velmi jednoduchý člověk – rád se zkouřil, pokuřoval cigára a poslouchal metal. To mu stačilo.

Moc jsme ho milovali, a strašně nám chyběl, a tak už to nikdy nebylo to samé, potom co zemřel. Snažili jsme se pokračovat jak nejlépe to šlo. Odjeli jsme pár turné, samozřejmě nahráli album Elements - úplně jiné, ale se stejnou filosofií Atheist.

Ale přesto to není Atheist jako na Unquestionable Presence! Byl to už jiný Atheist, ale naštěstí - ač to trvalo sice dlouho, lidé si ho nakonec oblíbili a uznali to. Prostě necháme už ty tři desky tak jak jsou, a tady v Evropě jsme teď naposledy. Nikdy jsem tu na turné se Stevem Flynnem nebyl. Vyrůstali jsme spolu, a proto jsme chtěli téhle hudbě ještě jednou, naposledy vzdát poctu, a pak to zabalit.

Rotting in Hell (R.A.V.A.G.E. demo 1985)
On They Slay (R.A.V.A.G.E. demo 1986)
Raging Death compilation CD (two tracks from the R.A.V.A.G.E. demo 1986)
Hell Hath No Mercy (Atheist demo 1987)
Beyond(Atheist demo 1988)
Piece of Time (CD 1990, Active Records / Metal Blade)
Unquestionable Presence (CD 1991, Active Records / Metal Blade)
Elements (CD 1993, Active Records / Metal Blade)

Kelly Shaefer - Zpěv (Kytara, 1984 - 1993)
Steve Flynn - Bicí (nyní Gnostic)
Rand Burkey - Kytara (v roce 2006 však živě nehrál)
Tony Choy - Baskytara (dříve Cynic a Pestilence)
Sonny Carson - Kytara (nyní Gnostic, nahradil Shaefera pro koncerty v roce 2006)
Chris Baker - Kytara (nyní Gnostic, nahradil Burkeyho pro koncerty v roce 2006)

Dřívější členové:
Roger Patterson - Baskytara
Frank Emmi - (Kytara na Elements & turné 1993)
Josh Greenbaum - (Bicí na albu Elements 1993)
Marcell Dissantos - (Bicí na turné 1993 Elements)
Darren Mcfarland - (Pouze na turné s Cannibal Corpse v roce 1992)

www.unheardonline.com/atheisthome.htm



Komentáře k rozhovoru:

Dosud nebyl vložen žádný příspěvek

Vložit první komentář?