PO DESETILETÉ KONCERTNÍ PŘESTÁVCE V ČESKU BYLO OČEKÁVÁNÍ NÁVRATU ŠVÉDSKÝCH KRÁLŮ DEATH METALU SKUTEČNĚ VELIKÉ. DISMEMBER SE VRÁTILI NA FESTIVAL OBSCENE EXTREME SE SKVĚLÝM ZVUKEM, VÝBORNĚ SEHRANÍ, S OBROVSKOU RADOSTÍ ZE HRY NA PÓDIU, ALE ZEJMÉNA S CHUTÍ HRÁT A BAVIT DALŠÍ ROKY TAK JAKO TĚCH PŘEDCHOZÍCH OSMNÁCT. ZA ÚČASTI VŠECH ČLENŮ KAPELY SE ÁDA A MARTIN ZEPTALI NA JEJICH MOTIVACI, INSPIRACE, PROBLÉMY S VYDAVATELSTVÍMI, CENZUROU, ALE HLAVNĚ NA JEJICH PŘESVĚDČENÍ NEPODLEHNOUT TRENDŮM A VYDRŽET HRÁT AŽ DO SMRTI.

---

Muselo uplynout dlouhých deset let od posledního koncertu Dismember v Praze, aby se k nám opět vrátili zahrát, tentokrát na festival Obscene Extreme do Trutnova v červenci 2006. Byli jsme velice překvapeni kolik času a energie nám pro přípravu tohoto rozhovoru kapela věnovala. Nejenom, že jsme začali po půlnoci až po jejich odehraném setu, ale k rozhovoru pro The Suffering se dostavilo všech pět členů – Matti Karki (vokály), Fred Estby (bicí), David Blomquist (kytara), Martin Persson (kytara) a Tobi Christiansson (basa).

NIKDY NEKONČÍCÍ TURNÉ

Vytrvalost a houževnatost kapely je obdivuhodná a tak jsme se úvodem zeptali na to co Dismember motivuje hrát už celých osmnáct let. „Hudba sama,“ odpovídá Matti. „My prostě milujeme hraní téhle muziky a milujeme hrát naživo. Hrát koncerty je prostě vynikající když máme dobrou odezvu lidí, kteří si hudbu opravdu užívají. To nám dává tolik energie, že nás to nutí stále hrát. Kvůli tomuhle žijeme. Tím nechci říct, že bychom neradi nahrávali ve studiu – alba vydávat chceme, ale Dismember existuje hlavně kvůli živému hraní. A to je to, co nás motivuje.“

Tři z kapely – Matti, David a Fred – jsou spolu v Dismember celých osmnáct let. Zajímalo nás, jaký mají recept na tuto trvanlivost. „Vzájemně se nenávidíme,“ okamžitě vstupuje do rozhovoru David s bleskovým vtipem, který rozesměje celou místnost a naznačí, že jejich vzájemný vztah je hlubší než je obyčejné muzikanství. Matti doplňuje: „Myslím, že to celé záleží na zdravém rozumu a respektu ostatních členů kapely. Každý má své špatné dny a člověk se za ty roky naučí kdy neobtěžovat, když má někdo špatnou náladu, a respektovat ho.“ Nenecháváme se ovšem uchlácholit touto odpovědí a vyzvídáme jestli přeci jenom setrvání tří osob v kapele nevyžaduje trochu štěstí. Po dvouvteřinové odmlce pronese Fred s Davidem v naprosto stejný okamžik stejné slovo: „Absolutně!“ Po další salvě smíchu nad touto nečekanou shodou Fred s úsměvem dodává: „Nemyslím si, že ještě potřebujeme něco dalšího říkat.“ David doplňuje, nyní už vážně: „Však my se občas hádáme a samozřejmě máme rozdílné názory, ale i přesto naše osobnosti velmi dobře zapadají dohromady. Máme velmi dobrý smysl pro humor a prostě si to dokážeme velmi dobře užít. Rádi jezdíme hrát koncerty a opravdu nás to hodně baví. Nyní je to skutečně o osobnostech a smyslu pro humor, protože se můžeme setkat s dalšími lidmi ze Švédska a dobře si rozumnět, přesto je to daleko více uvolněná atmosféra kvůli smyslu pro humor a schopnosti si ten čas užít.“ Fred pokračuje: „Jak říkal David, když jsme dnes přijeli na festival „…umíme si to vždy užít, což sice říkáme často, ale to proto, že tomu tak opravdu je.“ Hodně se nasmějeme. Není to tak, že by každý seděl někde jinde, jsme vždy společně.“ David se ještě vrací k dnešní cestě: „Dnes jsme seděli osm hodin v dodávce. Jsou chvíle kdy nikdo nemluví. Jeden spí, druhý si čte, ale přesto se cítíme dobře. Neustále se projevuje náš smysl pro humor. Děláme si ze sebe navzájem legraci, ale přátelsky.“

Nicméně namítáme, že dlouholetý baskytarista David Cabeza kapelu před rokem opustil. „Vede si svůj život,“ říká Fred. „Kdysi měl problémy a my jsme měli problémy v kapele, tak že kapelu na čas opustil. Pokračovali jsme dál a on se vrátil, protože se vrátit chtěl. Potom založil rodinu ve Spojených Státech, takže je pro něj přirozené, že odešel jelikož nemůžeme mít baskytaristu s bydlištěm Spojené Státy. To by nefungovalo.“

Ptáme se jak se tedy Tobi a Martin, dva členové připojující se ke kapele během posledních pár let, adaptovali v kapele. „Nejdříve jsme s nimi zacházeli jako s kusem hadru, protože si nic lepšího nezaslouží,“ uvádí Matti další odpověď vtipem, na který reagují opět všichni přítomní hurónským smíchem. „Ale ne, jsou velmi příjemní a to je pro Dismember velmi důležité – kdykoli jsme zkoušeli nové členy do kapely, posuzovali jsme, jak se tito adepti chovají jako lidé,“ Matti doplňuje: „Muzikanství je na druhém místě a osobnostní vlastnosti na místě prvním. Někdo může být nejlepším kytaristou na světě, ale taky úplný magor a takový člověk do Dismember nepatří! Potřebujeme rozumné muzikanty, aby vzájemná chemie fungovala a potom lze stvořit něco dobrého.“ David pokračuje: „Taky je velmi důležité, aby byl takový člověk dobrý na pódiu. Neměl by mít kytaru asi takhle (David předstírá držení kytary velmi vysoko nad pasem) a stát jako Paul McCartney.“ Další salva smíchu následuje. „To sice ne, ale vystoupení na pódiu je velmi důležité.“

Člověk by si myslel, že se kapela setkává i mimo účinkování v kapele, na což David okamžitě reaguje: „Občas ano. Ale Fred a Matti mají své rodiny a jelikož jsme spolu neustále na koncertech, v hotelu, autobusu nebo doma ve zkušebně, není to zas tak často.“ Matti pohotově reaguje dalším vtipem, tentokrát směrovaným na Davida: „Samozřejmě se také setkáváme, abychom popili nějaké to pivo, což je velmi důležitá část muzikantského života.“ David se s chutí zasměje, jelikož jako jediný z kapely nepije alkohol a my si uvědomujeme kolik tolerance musí mít pro popíjení ostatních členů kapely po koncertech.

Přestože fanoušci v Česku neměli na koncert Dismember v posledních deseti letech štěstí, kapela hraje neustále. „Stále někde hrajeme,“ říká Fred. „Ale jedeme kratší série a zkoušíme projet jedno teritorium za druhým, abychom znovu navázali s lidmi spojení. Všechny koncerty si sjednáváme sami a o záležitosti kolem kapely se taky staráme sami. Nemáme žádný management, žádného agenta pro sjednávání koncertů, tak že se snažíme zůstat v kontaktu s lidmi, kteří nám pomáhají delší dobu, abychom tohle mohli dělat i dál do budoucna a ne jenom nyní. Do konce roku nás čeká ještě spousta koncertování, ale mezi jednotlivými turné začneme připravovat nový materiál.“ David ještě doplňuje: „Budeme psát nové skladby. Každý má už nějaké riffy tady a tam, aby mohl začít skládat.“

Do konce roku chystá Dismember ještě účast na turné Masters of Death se svými švédskými kolegy Entombed, Grave a Unleashed. „Turné bude od 3. listopadu do 19. listopadu,“ říká Fred. „A potom uvidíme co bude dál. Tohle je jenom začátek toho balíčku a pak se uvidí.“

VÍTĚZSTVÍ NAD CENZUROU

Dismember je kapela, která prošlapala cestu mnoha následovníkům nejen v hudební inspiraci, ale i vítězným soudním procesem se státní správou v Anglii, která se neúspěšně snažila zastavit dovoz jejich prvního CD Like an Ever Flowing Stream. Dismember nejen, že uspěli v soudním líčení, ale jejich vítězství bude navždy sloužit jako precedens pro kapely či umělce čelícím podobné cenzuře. Jsme toho názoru, že by se na podobné události nemělo zapomínat. Matti vzpomíná: „V té době naše nahrávací společnost poslala zásilku s našimi alby do Anglie a celní správa prováděla v zásilce nahodilou rutinní kontrolu. Uviděli naše alba, jedno vytáhli, podívali se na něj a na zadní straně je ten obrázek kapely potřísněné krví. Okamžitě se podivili – „Co to má znamenat? To vypadá nebezpečně!“ Podívali se na názvy skladeb, uviděli Skin Her Alive (Stáhni ji zaživa) a přečetli si ten text. A to byl tenkrát důvod k zahájení soudního procesu, protože do Anglie není možné dovézt cokoli co je neslušné a obscénní (indecent and obscene – v angl. orig.) To se sice stalo inspirací pro název druhého alba, ale pro album první nás to poškodilo. Album bylo vydané šest měsíců (bez řádné distribuce) a hrálo se pouze v rádiích a podobně. Celní správa soudní spor nevyhrála a my jsme získali velkou inspiraci pro další album.“

Kromě omezení distribuce v době soudního sporu, nebyla kapela více poškozena. „K ničemu nedošlo,“ říká Matti. „Pokud se podíváte do archívu soudu v Anglii tak najdete soudní případ Celní správa Anglie proti Plastic Head a Dismember. Vítěznou stranou se stal Plastic Head a Dismember, a proto nebyli v Anglii zakázáni. V každém dalším podobném případě se právníci mohou odkazovat na tento precedentní soudní spor a pro nás to už nepředstavuje žádný problém.“

DEATH METAL NAVŽDY

Osmnáct let je dost dlouhá doba na to, aby se kapela dostala do tlaku z venku či zevnitř ke změně hudebního stylu. David okamžitě pokračuje v dalším podání bleskového vtipu: „Před deseti lety jsme zkoušeli Euro diskotéku, ale nešlo nám to. Matti to nezazpíval, je nám líto.“ Výbuch smíchu zachvátil celou místnost a David posléze dodává: „Ne, nikdy jsme v kapele nediskutovali změnu v hudbě.“ Matti vzápětí doplňuje: „Jediný nátlak, který na nás byl, byl od původní nahrávací společnosti (Nuclear Blast), která nám řekla –„ pánové, tohle už nemůžete hrát dál, death metal je mrtvý. Měli by jste se změnit a stát se více komerční.“ Tohle nás totálně nasralo, a proto jsme nazvali naše album v roce 1997 Death Metal jako jedno velké „Jděte do prdele!“ Mysleli jsme si, že nahrávací společnost by nám takovéhle věci říkat neměla a spíše nás podporovat. Neměli jsme v té době název pro nové album, když Fred přišel jednoho dne do studia a řekl – přemýšlel jsem o názvu alba a co kdybychom ho nazvali prostě Death Metal? Všichni zareagovali –„ a proč ne!“ Bylo to zároveň i prohlášení, protože death metal byl v útlumu a black metal byl na vzestupu spolu s celou řadou melodických sraček. A tak se ten název stal naším prohlášením, že věříme ve své kořeny a v to co děláme.“

Nuclear Blast nebyl pochopitelně s tímto přístupem moc nadšený a tak podpora alb Death Metal a Hate Campaign nebyla moc dobrá. „Pro album Death Metal jsme opravdu moc podpory s prodejem neměli,“ říká Fred. „Naše gramofirma nás nechala úplně na holičkách a s albem Hate Campaign to bylo ještě horší. Přestože jsme i zásluhou turné ve Spojených Státech odjezdili mnohem více koncertů než předtím, prodejnost klesla, protože se o ni nikdo nestaral. Gramofirma se starala o mnohem větší ryby než jsme my.“

Po odchodu z Nuclear Blast přešla kapela k malé firmě Karmageddon Media, ale došlo k vydání pouze jednoho alba Where Ironcrosses Grow. Zajímalo nás co se stalo s Karmageddon Media, že je Dismember opustil po vydání jediné řadovky. „Nevím, a samotného by mě zajímalo co se s nimi vlastně stalo,“ přemítá Fred. „Oni ve skutečnosti udělali celou řadu špatných rozhodnutí a tak úplně zmizeli. Tahle firma dnes téměř neexistuje. Není to naše vina, museli jsme se zachránit sami. Museli jsme něco udělat pro kapelu. Oni pro Dismember neudělali nic co měli a nic co slíbili! Distribuce měla velké mezery a trpěla řadou následků, které si zřejmě sami nadrobili v minulosti. Sám přesně nevím, ale tohle si myslíme.“

Obal pro dvě poslední alba nakreslil, stejně jako dříve zmíněné Like an Ever Flowing Stream, Dan Seagrave. Zatímco o jeho nadání a uměleckých kvalitách není pochyb, o jeho vztahu k etrémní hudbě, kterou tímto podporuje, se mnoho nepíše. „O tuhle hudbu má veliký zájem,“ říká Fred. „Nevím nakolik ji poslouchá denně, ale vím, že se mu líbí a myslí si, že je dobrá. Udržovali jsme s ním kontakty od vydání alba Where Ironcrosses Grow a on je skutečně profesionál a naprosto skvělý v jednání s námi. Dobře se nám s ním pracuje. Nápad na obal poslední desky God that Never Was měl Matti. Bylo pro něho jednoduché hovořit s Danem a pomoci mu s přípravou.“

Při čtení bookletů si člověk může všimnout, že hudbu k některým skladbám napsal sám Fred anebo zpěvák Matti. „Na kytaru moc nehraji, ale skládat hudbu umím,“ vysvětuje Fred. „S Mattim je to stejné,“ doplňuje David. „Nemyslím si, že by mohl přijít a zahrát s Dismember koncert na kytaru, ale umí složit dobré riffy. S Fredem je to podobně.“

Dismember se nedávno stali profesionálními hudebníky. David potvrzuje, že muzikanství na plný úvazek je skutečně rozhodnutí všech členů. „Naší prací je třást hlavama,“ vstupuje do diskuse Martin Persson a místnost ožije opět hlasitým smíchem. David dodává: „Skutečně to třesení hlavami děláme často i mimo pódium.“ Nicméně živit se death metalem na plný úvazek zní jako nelehká úloha a měla by tedy kapelu hodně směrovat k prodejům CD, ptáme se. „Je to hlavně o tom jak hrajeme naživo,“ vysvětluje Matti. „Tím myslím, že pokud hrajeme naživo dobře, tak hrajeme častěji a čím častěji hrajeme, tím více si můžeme vydělat. Nemyslím si, že je v současnosti na scéně kdokoliv kdo by žil pouze z prodeje desek. Myslím si, že dobře odehraná živá vystoupení jsou opravdu důležitá. To je pro nás přirozené, protože milujeme živá vystoupení a do živého hraní dáváme 100%.“

Vydavatelská společnost Regain Records znovu vydala většinu alb Dismember s novým masteringem, grafickou úpravou obalů a nevydanými bonusy. Fred říká, „Vzali jsme s Davidem všechen materiál, který jsme našli a důkladně to prošli a vše re-masterovali, abychom měli jistotu, že se starší alba dají opět sehnat, včetně různých bonusů. Proto je i zajímavější si stará alba znovu pořídit, i pokud je už máte. Smyslem bylo i udržet kvalitu distribuce, protože některá alba byla dobrá i předtím, ale pokud už nejsou skladem tak se prostě nedají sehnat. Až nyní jsme po mnoha letech měli čas k re-masteringu, abychom měli jistotu, že to zní tak dobře jak by mělo.“ Nově vyšli i původní tři dema Dismember na CD nazvaném Early Demos, evidentně zasažené re-masteringem. „Definitivně,“ směje se Fred. „Protože ty dema neprošli nikdy masteringem. Byly pouze na kazetách.“

Nedávno se objevila informace, že Dismember připravuje nové DVD. Zajímali nás bližší detaily ohledně této výhledové novinky. „Zatím nejsou,“ odpovídá Fred. „Nashromáždili jsme opravdu hodně materiálu. Natočili jsme mnoho vystoupení, včetně toho dnešního. Budou z toho tak tři disky DVD.“ David doplňuje: „Máme mnoho záběrů mimo vystoupení, zábavy po vystoupení a dalších věcích. Jak jste si mohli všimnout, my už jsme takoví – nemusíme si pro fanoušky vyrábět žádné image. Jsme naprosto v pohodě a máme dosti suchý smysl pro humor.“

Při zmínce o image, Davidovi připomínáme jeho nošení hřebů v ranné části vystupování. „To bylo skutečně v začátcích,“ David odpovídá. „Nyní nosím tyhle normální náramky jako Judas Priest. Přestal jsem nosit hřeby, protože strašně nenávidím Kerryho Kinga (ze Slayer, který hřeby dříve nosil také – pozn.). Výbuch smíchu následuje. „Ale ne, omlouvám se. Preferuji nosit tyto náramky bez hřebů. Myslím si, že extrémní hřeby se více hodí k black metalovým kapelám, proto nosím raději tyhle pyramidy.“

HRŮZY VÁLKY

Pokud někdo nezná Dismember a uvidí název alba Where Ironcrosses Grow, může se domnívat, že máte něco společného s neonacismem. V názvu alba je použito slovní spojení železný kříž (Iron Cross), který neodmyslitelně patří k nacistické symbolice a tak by mohlo nechtěně dojít ke špatné interpretaci názvu desky. „Nemohlo,“ říká Matti. „Otázky nám položeny byly, některé trochu zvídavé, ale žádné obviňování, protože texty nejsou o nacistickém hnutí. Text Where Ironcrosses Grow je o hrůzách války a pro mě osobně je symbol železného kříže spojený spíše s první světovou válkou než s druhou. Ta skladba je o pocitech z první linie, kdy vidíte jak jsou vaši kamarádi zabíjeni a o přežití toho všeho. Stává se z vás jenom lidská troska, protože jste to všechno zabíjení kamarádů a jejich roztrhání na kusy viděli sami. Je to o hrůzách války a nemá to nic do činění s politikou. Nejsme politická kapela, nikdy jsme jí nebyli a nikdy nebudeme! Ta skladba je o obětech války.“

Where Ironcrosses Grow  (tam kde rostou železné kříže)

Obklopuje mě smrt, násilí a hniloba
Výkřiky umírajících nikdy nezapomenu
Další bezmocná oběť visí v ostnatých drátech
Roztrhaná na kusy hustou palbou, krvácející, hořící, v utrpení
Tam kde létá krev a železo, tam rostou železné kříže
Hromady roztraných mrtvol, zmasakrovaných a pokroucených
Prázdné oči zírající do prázdna

Dismember se orientuje na válečnou tématiku zejména v posledních deskách a zdroje inspirace nás velmi zajímali. „Zájem o bitvy a války mám už z dětství,“ říká Matti. „Začal jsem jako dítě hodně číst, především válečné romány. Četly se mi opravdu dobře. Rozvinulo to tak můj zájem o historii. Pocházím z Finska a moje rodná země se účastnila druhé světové války. Zajímalo mě to natolik, že jsem musel začít psát texty, abych to dostal z hlavy. Rád čtu o tom, jaké to bylo v přední linii. Ale politiku vynechávám – nejsem toho názoru, že někdo má pravdu a někdo ne. Myslím si, že je to prostě šílenství. Stále mě udivuje, že druhá světová válka byla kurevsky největším mlýnkem na maso na téhle planetě. Byla tady první světová válka, ale myslím, že v druhé světové válce bylo spoustu dalších věcí jako holocaust a ty šílené bitvy na východní frontě. Zemřelo tolik lidí, že je to kurva neuvěřitelné!“

Jaké by měly být texty Dismember, a je něco, co by mít neměly, ptáme se Mattiho. „Když píšu texty tak chci napsat takové malé příběhy jako Iron Maiden, protože je to moje oblíbená kapela a rád čtu jejich texty. Vždy můžu najít stopy filmu nebo knihy, kterou četli během turné. Proto mám rád takové malé příběhy. Jednu věc, kterou jsme se rozhodli nedělat hned od začátku, bylo dělat cokoli politického. Nechceme dělat polické výzvy! My máme politické názory, ale nedáváme je do naší hudby. To je čistě osobní věc a nemá co dělat s hudbou, a proto se tomu vyhýbáme.“

Namítáme, že skladba Blood for Paradise má určitý politický podtext daný inspirací fundamentalismem Blízkého východu. „Inspirace ano, ale ne politická,“ říká Matti. „Ta skladba je zejména o náboženství, ale na druhou stranu, tam je náboženství politikou. My jsme ale ze Švédska, kde náboženství politikou není. Ale tam v tom regionu tomu tak je. Myslím si, že je to úplně celé pokurvené – jak se může někdo tak dokurvit, aby kvůli náboženství začal zabíjet jiné lidi? Myslím si, že je to hrozné.“

Ve skladbě Mistweaver z alba Death Metal jsou velmi brutální texty začínající „přiložím 9mm pistoli k tvojí hlavě a jemně stisknu spoušť, abych vystřelil tvůj mozek.“ Po problémech s údajným negativním vlivem hudby na mládež, zejména v případech vražd spolužáků v amerických školách, je text jako tento snadným cílem všech cenzorů. „Ve skutečnosti tuhle skladbu nikdo nikdy nezmínil kromě vás,“ říká Matti. „Tohle je poprvé, že se někdo na tuhle skladbu ptá. Vím, že text je extrémní. Byli jsme ve Spojených Státech na turné, já si to užíval a koupil si tam knihy o sériových vrazích. Prostě jsem si o nich hodně četl a skutečně mě udivilo, jak může mít někdo tolik domrveno v hlavě. Když jsem psal ten text, snažil jsem se dostat do jejich hlavy a napsat, jak vůbec někdo může takový být a co ho nutí to udělat. Stejně jako herec dostane svoji roli ve filmu, snažil jsem se i já podobným způsobem vcítit do myšlení sériového vraha a napsat o tom text. Ale s tou skladbou jsem problémy nikdy neměl.“

Samotné texty Dismember jsou po tolika letech vyzrálé a zaměřují se více na válečnou tématiku než na klasické horory. Zeptali jsme se, co si Matti myslí když si dnes po letech čte ty ranné texty jako Soon to be Dead či Skin Her Alive. „Zrovna tyhle dvě skladby jsou pro mě stále velmi aktuální,“ komentuje Matti. „Pokud si přečtu text Dismembered či Sickening Art, tak to už si řeknu – a sakra, ale zrovna tyhle dvě skladby mají velmi platnou tématiku i dnes. Během těch let co je člověk v hudebním businessu a hovoří stále anglicky, se angličtina a slovní zásoba rozvíjí. Jak člověk stárne dívá se na věci trochu jinak. Sám mám rodinu a to mi otevírá oči. Chci psát malé příběhy o zvláštních věcech. Čtu hodně zvláštních věcí a prostě mám rád ty malé historky.“

NEPODLEHNOUT TRENDŮM

Psát o charakteristickém zvuku švédských kytar by bylo mlácením prázdné slámy, ale jak to bylo v ranném období je už trochu pozapomenuto. Mnoho kapel se snažilo od sebe navzájem odlišit a neznít stejně. Snažili jste se o stejně brutální zvuk jako Nihilist či Entombed nebo si zvukem konkurovat, dotazujeme se. „Nikdy jsme si navzájem nekonkurovali,“ říká velmi rozhodně David. „Máme prostě stejné vlivy a máme rádi stejný kytarový zvuk. Používáme stejný kytarový pedál od Bosse, efekt Heavy Metal, a rovněž stejné zesilovače, takže ten podobný zvuk je zcela přirozený.“ Fred dodává: „Myslím si, že jsme měli velmi striktní názor na to jak by měl death metal znít. Když jsme začínali tak jsme jak my tak Entombed nebo Nihilist měli velmi striktní názor, že nic se nesmí nijak odlišovat. Myslím, že Dismember na to má stále stejný názor a nevyměnil by svůj kytarový zvuk za nic.“

Dismember je skutečně nesmírně věrný svým kořenům co se zvuku týče a nikdy se ani nepokusil experimentovat z triggery na bicích či digitálními zvuky kytar, které se stali oblíbenými u mnoha dalších kapel. „Myslím si, že to do této hudby nepatří,“ zapojuje se David se svým úsudkem. „To z čeho vyšla tahle hudba je stejné jako s black metalem – pokud si dáš triggery na šlapáky, přidáš klávesy a orchestrální aranže, tak se to do té hudby nehodí. Právě protože hrajeme ve starém stylu, nevidím žádný důvod používat triggery na bicí či klávesy. To co hrajeme je přímočaré a neumím si představit jak Fred hraje s triggery na bicích,“ směje se David. „Ne, ne, ne,“ přitakává Fred. „To by znamenalo vzdát se svých ranných vlivů, ale my je stále máme. Pořád milujeme Autopsy, Possessed, ranná alba Death. Bylo by to jako říct, že nás tahle muzika už nezajímá. Pokud bychom se snažili takto změnit zvuk, už by to nebyla ta samá kapela.“ Matti důrazně prohlásí: „Bylo by to jako močit na hrob své vlastní matky – abych byl obscénní a extrémní (s pousmáním cituje jméno festivalu).“

Všimli jsme si, že řada fanoušků dosti diskutuje o používání melodií ve skladbách a snad si i myslí, že se tím kapela vzdaluje od svých rychlých a brutálních skladeb. „Ale my se od brutálních a rychlých skladeb nevzdalujeme,“ objasňuje Fred. „Na posledním albu je skladba, kterou napsal David, a má – kolik? Minutu a 48 vteřin nebo tak nějak, což je jedna z nejkratších a zároveň nejrychlejších skladeb co jsme kdy napsali.“ David chápavě vstupuje: „Vím co chcete říci. S těmi melodiemi, s dvojitými kytarovými harmoniemi jsme už ale začali v roce 1992. Hráli jsme je prakticky téměř po celou dobu. Přesto budu vždy říkat, že máme tyhle vlivy Iron Maiden, ale nikdy jich mnoho nebude. Vždycky to bude syrové a agresivní. Samozřejmě to je tím hlavním bodem, ale jak já tak i Martin máme také docela melodická sóla.“ Fred navazuje: „Je to součást našeho zvuku a nehodláme to změnit jenom protože někteří lidé si stěžují na melodické pasáže. Přesto to není melodické od začástku do konce.“ David doplňuje: „Další věc, kterou děláme jinak než jiné kapely je v použití melodických pasáží, které jsou vždy instrumentální. Matti během nich nezpívá jako mnoho jiných novějších kapel z Gothenburgské scény – ti v nich obvykle zpívají. My je máme oddělené – ty skákavé kytary v pozadí a potom oddělená část vlastní skladby.“

Přesto si lidé mohou říci, že se snažíte získat více posluchačů skrze melodické části tak, aby Vaše hudba byla přijatelnější – dovolujeme si více rýpnout do kapely. „Nesnažíme se získat více posluchačů, ale jasně vyjádřit kdo jsou naše vlivy. Iron Maiden byli vždy velkou částí zvuku Dismember. Dokonce i na prvním albu jsou tyto vlivy patrné, i když při tom syrovém zvuku to není tak zřejmé. Stále posloucháme Iron Maiden a to všichni. Měli na nás velký vliv, ale možná jsme nebyli schopni dát jasně najevo, že to tak je. Rozhodně to není tak, že bychom začali používat melodie, abychom získali více posluchačů. Tak to prostě není!“

Produkce a míchání je na posledních deskách v rukou Freda Estbyho. Bez ohledu na vysoký standart a výborný výsledek se nabízí otázka jak by zněla produkce s nezávislým producentem, který by měl na kapelu jiný úhled pohledu. „To je pravda,“ potvrzuje naši úvahu Fred. „Ale je trochu těžké se nějak dostat do naší kapely. Už jsme použili i jiné zvukaře a techniky a uvidíme jak to provedeme s dalším albem. U každé desky se rozhodujeme znovu. Někdy je těžké se do téhle kapely vůbec nějak dostat, protože jsme v názorech jednotní a víme jak album v současnosti udělat a jak chceme, aby znělo po zvukové stránce. Proto je těžké nechat někoho zvenčí, aby nám začal mluvit do aranží. Uvidíme jak to bude s další deskou. Myslím si, že je vždy zajímavé alespoň přemýšlet o tom, jaké by to bylo vzít někoho zvenku, aby viděl co s tím zvukem může udělat.“

V NEKONEČNĚ PLYNOUCÍM PROUDU

Jaký je recept na přežití death metalu pro dalších, řekněme deset let? „Prostě pokračovat v tom co děláme,“ začíná Fred okamžitě doplněný Davidem: „Dělat to rádi a nepodlehnout trendům.“ Fred přirozeně navazuje: „Na konci devadesátých let to pro nás i ostatní kapely bylo trochu těžké. Přežili jen ti, kteří se na názory ostatních mohli vysrat – prostě hráli dál, protože je to bavilo. A to si myslím je nejlepší recept. Neposlouchat ostatní a neměnit svůj styl pokud ho už někdo má.“ David trefně přirovnává: Poslechněte si Iron Maiden v devadesátých letech. Ani oni nezměnili svůj styl na grunge a hrají své dodnes. S námi je to stejné.“

Otázka, má-li kapela s tak bohatou historií nějakou dlouhodobou vizi či plány se nabízí v zápětí. „Necháme to plynout a uvidíme co se stane,“ odpovídá Matti záměrně hlubokým hlasem. „Je to jako v nikdy nekončícím proudu,“ (It’s like an ever flowing stream – v orig. angl.) zavtipkuje Martin s názvem debutního alba, což je opětováno srdečnými úsměvy všech zúčastněných. Matti vysvětluje: „To co jsem myslel je, že vždy přemýšlíme o dalším albu a zkoušíme odehrát více koncertů. Nikdy jsme tolik dopředu neuvažovali a vždy jsme používali přístup – počkáme a uvidíme. Uvidíme co se stane a zařídíme se podle toho.“

Máme pocit, že se o Dismember málo píše a tak v posledním momentu tohoto dlouhého povídání nabízíme kapele zda chcete závěrem něco sdělit? Matti stručně uvede nečekané zakončení: „Nechceme, ale uděláme tohle.“ Celá kapela – Matti, Fred, David, Martin a Tobi – vstanou ze židlí, obejmou se kolem ramen a začnou poklepávat hlavami jako kdybychom byli na pódiu uprostřed jejich vystoupení. Vzdávají tak nečekaný hold fanouškům, hudbě a celé scéně. Tohle naprosto nečekané gesto je jednoznačné: užíváme si toho co děláme a jsme rádi pokud se vám to líbí. (Tento záběr by se měl spolu s větší částí tohoto rozhovoru objevit v anglickém originále jako bonus interview na Obscene Extreme 2006 DVD, datum vydání – červenec 2007)

Dismembered (demo 1988)
Last Blasphemies (demo 1989)
Reborn in Blasphemy (demo 1990)
Like an Ever Flowing Stream (CD 1991, Nuclear Blast)
Pieces (EP 1992, Nuclear Blast)
Indecent & Obscene (CD 1993,Nuclear Blast)
Casket Garden (EP 1995, Nuclear Blast)
Massive Killing Capacity (CD 1995, Nuclear Blast)
Misanthropic (EP 1997, Nuclear Blast)
Death Metal (CD 1997, Nuclear Blast)
Hate Campaign (CD 2000, Nuclear Blast)
Live Blasphemies (DVD 2004,Escapi Music)
Where Ironcrosses Grow (CD 2004,Karmageddon Media)
The God That Never Was (CD 2006,Regain Records)

Matti Kärki – vocals
David Blomqvist – guitars
Martin Persson – guitars
Tobias Christiansson – bass
Fred Estby – drums

www.dismember.se



Komentáře k rozhovoru:

Dosud nebyl vložen žádný příspěvek

Vložit první komentář?