SUFFOCATION JE JEDNODUŠE JEDNOU Z NEJVLIVNĚJŠÍCH KAPEL DEATH METALU JIŽ OD ZAČÁTKU DEVADESÁTÝCH LET. TEČKA. JEJICH LEGENDÁRNÍ STATUT DNES ZASTIŇUJE TRNITOU CESTU, KTEROU SI KAPELA MUSELA ZA TY ROKY PROJÍT A TAK JSME SI UDĚLALI MALÝ VÝLET ZPÁTKY DO DOBY, KDY TO VŠE ZAČALO, ABYCHOM OPRÁŠILI NĚKTERÉ ZE VZPOMÍNEK Z MINULOSTI. ÁDA SE SETKAL S FRANKEM MULLENEM, ZPĚVÁKEM A VŮDČÍ OSOBNOSTÍ KAPELY, ABY SI POHOVOŘILI O JEJICH OBTÍŽNÉ CESTĚ DEVADESÁTÝMI LÉTY, O PŘESTÁVCE A O SJEDNOCENÍ KAPELY VE SVÉ NEJLEPŠÍ FORMĚ. PO NEDÁVNÉM VYDÁNÍ JEJICH STEJNOJMENNÉHO ALBA JE NOVÁ NAHRÁVKA SUFFOCATION JEJICH VŮBEC NEJLÉPE ZNĚJÍCÍM ALBEM, INTENZIVNÍM, RYCHLÝM, ALE DOSTATEČNĚ ROZMANITÝM, ABY UDRŽELO VAŠI POZORNOST AŽ DO KONCE.

---

ZAĆÁTEK JE VÝZVA

Proč jste tenkrát v devadesátých letech začali hrát rychlý brutální death metal namísto přímočarého death metalu (jako třeba na Floridě)?

Vyrostli jsme na spoustě různých vlivů a žánrů hudby jako speed, thrash, hard core, death metal, poslouchali jsme prostě všechno. Poslouchali jsme spoustu věcí jako Destruction, Kreator, Cro-Mags, Death a všechno jsme to vzali, dali do jednoho kastrůlku a zamíchali to dohromady. Tohle se stalo základem naší hudby. Chtěli jsme hrát velmi rychle, ovšem s údernými stopkami ovlivněnými hard core a chtěli jsme hrát technickou hudbu jako Destruction a Kreator. Poslouchali jsme široký záběr hudby, protože oblast New Yorku je velice různorodá. Je tady mnoho různých druhů lidí a děje se zde spousta věcí, což nám umožnilo to do naší hudby promítnout.

Vzpomínám si, že váš bubeník Mike Smith je na starších fotkách vidět s tričkem Atheist, což vlivy starších kapel jenom potvrzuje.

Atheist byl definitivně naším vlivem. Stejně tak všechny ty thrash kapely ze starý školy jako Slayer, Exodus, Devastation. Devastation měli obzvlášť tvrdé vypalovačky a zahráli opravdu velmi tvrdou řežbu. (V červnu 2004 jsem se v pražském klubu Abaton náhodou zapovídal s kytaristou Suffocation Guy Marchaisem před jejich koncertem, a na dotaz jakou cover verzi, pokud nějakou, si zahraje Suffocation doma na zvukové zkoušce mi bleskově odpověděl – Raining Blood od Slayer, pozn. Áda)

Vaše druhé album Breeding the Spawn mělo silný materiál, ale slabou produkci ve srovnání s debutem Effigy of the Forgotten. Ta deska tím podle nás dosti utrpěla. Máte na to v kapele stejný názor?

Určitě máme. Celé to byla chyba Roadrunneru. V době, kdy jsme nahráli Effigy se Scottem Burnsem a šli jsme nahrávat Breeding the Spawn, přišel Roadrunner a řekl, že každý dnes Scotta Burnse používá, a že nechce ať s ním nahráváme. Chtěli ať jdeme nahrávat jinam. Byli jsme nasraní a říkali jsme, že se Scottem nahrávat chceme, protože on byl tehdy pánem svého řemesla. Věděl jak nahrávat alba s úžasným zvukem. Ale Roadrunner nám řekl, že ho použít nemůžeme. Sháněli jsme náhradu všude, ale nikoho jsme tehdy nemohli sehnat. Nakonec jsme si řekli: „Tak jo, máme víc peněz na nahrávání, zkusme toho chlapíka, který nahrával Human Waste.“ Vrátili jsme se do studia, kde jsme nahráli Human Waste a dali do toho více peněz, aby z toho ten chlapík něco vytáhl, ale bylo to strašné. Výsledek byl opravdu hrozný a my zkoušeli všechno možné, aby to znělo dobře a dokonce i nahrávací společnost potom přijela do toho studia, aby se omluvila. Tehdy řekli, že je jim to líto, jak to dopadlo a pro příští desku si můžeme dělat co chceme. Z alba Breeding the Spawn jsme šťastni nebyli.

Kvůli špatné produkci jste tedy nahráli skladbu Breeding the Spawn znovu na další desku Pierced from Within?

Chtěli jsme dát té skladbě šanci, aby si ji lidé mohli opravdu dobře poslechnout a říci si: „Jó, tak takhle by to mělo znít!“

JAK VYLADIT SESTAVU

Technická hra na bicí je ve vaší hudbě klíčová. Přesto se ve složení kapely právě na postu bubeníka odehrála celá řada změn: Doug nahradil Mikea a později přišel Dave. Co se stalo s pozicí bubeníka?

Mnoho věcí se odehrálo v různou dobu. Mike byl naštvaný kvůli tomu jak vyšlo album Breeding the Spawn. My jsme zrychlili a on chtěl dělat něco jiného. Takže odešel, aby se věnoval jiným věcem. Doug znal Mikea už od základní školy, kam chodili společně a Doug byl k dispozici. Tak se k nám přidal a nahrál Pierced from Within. Pro EP Despise the Sun chtěl Doug Cerrito někoho opravdu rychlého a šíleného, a tak jsme kontaktovali Davea Culrosse, aby to s námi nahrál. V té době hrál v Malevolent Creation a chtěl s nimi i nadále zůstat. Měli jsme veliké štěstí, že každý z bubeníků, které jsme použili byl šílený. Všichni byli velmi dobří a každý měl jiný styl.

Rozumím správně, že Doug odešel z kapely po nahrání Pierced from Within?

Vlastně ne. Doug Bohn nahrál Pierced from Within a pak jsme chtěli jít jiným směrem na EP Despise the Sun. On neodešel sám, bylo to vzájemné. Bylo to asi tak, že jsme si řekli, že si každý půjde svojí vlastní cestou.

Před tím než jste se rozpadli, jste vydali EP Despise the Sun, které začíná větou „Nejlepší trik, který se ďáblovi povedl, bylo přesvědčit svět, že neexistoval.“ (The greatest trick the devil ever pulled was convincing the world he didn’t exist – v angl. orig.) Jak jste na tuhle myšlenku přišli?

S tím přišel Doug Cerrito. Slyšel to někde ve filmu a řekl, že to prostě perfektně sedí a nemůže být lepší.

Ale proč ten ďábel? Má to snad mít nějakou souvislost s black metalem?

Ne, to ne. Ale dotkli jsme se témat, že jsme jeho předmětem a tak dále. Je to jen ironie a máš prostě ten pocit, že nejlepší trik, který se ďáblovi povedl, bylo přesvědčit svět, že neexistoval.

Mnozí fanoušci Suffocation si myslí, že tohle EP Despise the Sun, je kromě Effigy, vaší nejlepší nahrávkou před tím, než jste přestali na čas hrát. Proč jste vydali tak dobrou desku a přestali dál hrát?

Vydali jsme Despise the Sun a stala se celá řada věcí. Už dlouho jsem byl ženatý a manželka se mě pořád dokola ptala, kdy už s tímhle skončím. Vydali jsme tohle EP a death metalová scéna šla dolů. Prostě jsme úplně přestali koncertovat. Na začátku devadesátých let byli lidi šílení a jak se blížil konec dekády, tak se ten dav lidí prostě vytrácel. Lidi přestali na koncerty chodit. V té době jsem se rozhodl, jelikož manželka chce ať s tím skončím, tak raději skončím na vrcholu, než někde na dně. Řekl jsem si, že jsme vydali tuhle desku, měli dobrou kariéru a dál se budu věnovat rodině. Ale nevyšlo to, a tři nebo čtyři roky poté, co jsem odešel, jsem se rozvedl. Pak jsem si říkal, proč jsem vůbec z  kapely odešel, když se mi tohle stalo. Tehdy jsem všem zavolal a zeptal se jich, jestli by nechtěli kapelu dát znova dohromady.

Přestali Suffocation úplně hrát, poté co jsi odešel?

Ano, všichni měli dosti podobný názor a cítili, že pokud v kapele nebudu, tak by měla skončit. Nechtěli hledat náhradu. Všichni jsme se na tom v té době shodli, bylo to společné rozhodnutí a řekli jsme si navzájem, že končíme.

Proč za tebe kapela nechtěla hledat náhradu?

Většina měla pocit, že můj hlas a styl hlasového projevu byl jedinečný, ve srovnání s jinými možnostmi. Chtěli raději skončit, než shánět někoho jiného a poslouchat lidi jak říkají o kapele strašné věci, jako „no, oni si vzali tohohle toho a nám se to už nelíbí.“ Každý byl v té době už frustrovaný. V tom momentě jsme měli za sebou 8-9 let kariéry a shodně jsme cítili, že si chceme dát přestávku a dělat si každý své věci a kdo ví, co budoucnost přinese.

ZPÁTKY VE HŘE

Co bylo tvojí motivací kapelu dát znovu dohromady?

Hraní mě vždy bavilo. Jak jednou začneš dělat hudbu, není nic jiného, co by jsi s tím mohl srovnat. Potom co jsem se rozvedl, jsem najednou měl možnost všem zavolat a zeptat se jich co si o obnovení kapely myslí. Řekl jsem si, že pokud budou mít zájem, tak se do toho dám, ale pokud se budou tvářit že ne, tak do toho nepůjdu. Když jsem jim zavolal, většina jako Terrance a Mike hned řekli, že mají zájem kapelu obnovit. Řekl jsem si, dobrá, to je vše co potřebuji vědět. Dal jsem v práci výpověď, odstěhoval se nazpátek domů (z Las Vegas do New Yorku – pozn. Áda) a obnovil kapelu.

Jak se ti podařilo do kapely získat původního bubeníka Mikea Smithe?

On byl jedním z prvních koho jsem kontaktoval. Bylo to proto, že jsem o tom tehdy doma v Las Vegas přemýšlel a řekl si, že bych nejraději obnovil kapelu v původním složení. A tak jsem kontaktoval Mikea, Doug Cerrita a Chrise Richardse. Kontaktovat původní členy kapely byl původně můj plán. Doug Cerrito dělal na něčem vlastním. Má svoji vlastní firmu. Bylo by to pro něj obtížné a tak řekl, že to prostě není možné. Chris Richards velice dlouhou dobu neodpovídal na zanechané vzkazy, takže jsem si později řekl, že déle ho pronásledovat nemá smysl. Nakonec jsem měl většinu členů – Terranceho, Mikea, mě a Guy Merchaise, který s námi vlastně kdysi nějakou chvíli hrál v našich začátcích. Potom šel dělat Internal Bleeding a Pyrexii. V té době vlastně jammoval s Mikem a řekl, že pokud by se Doug do kapely nechtěl vrátit, takže on by o to opravdu stál. Tak se k nám přidal. A posledním chybějícím členem se stal Derek Boyer. Znám ho už dlouho z dob, kdy jsme byli děti. Přidal se k nám pro koncerty v Kalifornii, a na basu hraje mimořádně dobře. Viděl jsem ho hrát s Vital Remains na jedné z našich zkoušek těsně poté, co jsme kapelu obnovili s basákem Joshem. Ale Josh má velké problémy s drogami a je to opravdu zlé. Přišel a byl v pohodě, ale jakmile se před ním něco objeví, tak je okamžitě mimo. Když jsme viděli hrát Dereka s Vital Remains, tak jsme si řekli, že v něm opravdu něco je. Řekl nám, že by se opravdu velmi rád chopil takové šance, pokud by nastala příležitost. Jelikož Josh musel kvůli drogám odejít, tak se k nám Derek přidal a tady jsme!

Proč Derek nenahrával basové party na prvním reunion albu Souls to Deny? Není uvedený mezi členy kapely nahrávající tohle album, ale už má svou sekci poděkování v bookletu.

Derek se k nám přidal v závěru nahrávání tohohle alba, takže jsme neměli dost času se s ním všechny skladby naučit. Nahráli jsme album sami bez něho, ale hned poté vyrazili na turné společně, protože většina skladeb byla už stejně téměř hotová, když se k nám připojil.

Zaujalo mě, že jeho basové party nahrál bubeník Mike Smith.

To je pravda. Mike hraje na kytaru a umí hrát snad na všechno. Má hodně veliký talent. On spolu s  Terrancem nahráli ty basové party.

Proč jste se rozhodli nahrát Souls to Deny v Port Jeffersonu?

Studio, ve kterém jsme v Port Jeffersonu nahrávali, patří Joeovi, našemu koncertnímu zvukaři, který s námi jezdí zvučit všechna živá vystoupení. On přímo to studio vlastní a říkal, že by chtěl mít strašně rád příležitost album nahrát. Dalo nám to volné ruce nad tím, co si s albem ve studiu chceme dělat. Nahráli jsme si to sami a vyšlo to skvěle. Je to opravdu dobré album, a já jsem byl šťastný. Naše nové album Suffocation, které nyní vychází, je naprosto šílené. Nahrávali jsme sice ve stejném studiu, ale s novým vybavením a lepším materiálem. Pro mě je to zvukově nejlepší album, které jsme kdy vydali.

Nezvažovali jste nahrávání alba na Floridě?

Morrisound už není tím, čím býval, a Scott Burns se už nahrávání nevěnuje. Už toho nechal. Chtěli jsme nahrávat tam, kde se budeme cítit pohodlně a kde budeme mít absolutní kontrolu nad tím, čeho chceme dosáhnout. Nechtěli jsme jet na Floridu a nahrávat s někým koho neznáme. Mohl by chtít udělat něco jiného, než co chceme my sami.

Když jste začínali, psali jste texty inspirované hororovou tématikou. Co tě inspiruje nyní?

Chci se zmiňovat o věcech, ke kterým mají lidé nějaký vztah. Ať už je to něco v životě, čím zrovna procházíš, něco co se ti momentálně honí hlavou nebo něco, co se děje kolem nás ve světě, než jednoduché krvavé texty. Texty se definitivně změnily. Tenkrát jsme byli jako děti a říkali si: tak a teď napíšu o tom jak rozpářu tohle a rozsekám támhleto. Jak člověk stárne, tak dospívá a já chci psát o něčem, co zrovna cítím, nebo co mi někdo udělal a já s tím rozhodně nesouhlasím.

Na novém albu Suffocation je to stejné?

Ano, stejný typ textů. Některé texty napsal Derek, některé já, některé Mike a dokonce i Terrance napsal nějaké texty na tohle nové album. Každý přispěl svým kouskem a vnesl trochu svých myšlenek.

Proč jste jeli na turné v srpnu 2006, tedy měsíc před vydáním nového alba?

V Evropě jsme delší dobu nebyli. Jsou to vlastně dva roky. Náš předchozí koncertní agent podělal co se dalo a tak jsme měli pocit, že bychom se tady na pár koncertech chtěli ukázat. Poté co album vyjde, tak přijedeme znovu, protože jsme to už jednou plánovali před tím, ale celé to šlo do hajzlu. Poslední věc, o kterou se ten náš původní koncertní agent pokoušel, bylo zorganizovat pár koncertů tady v Evropě, ale nebyl schopný to udělat pořádně. Naplánoval koncerty, kde bylo uprostřed turné deset dnů volna a já mu říkám, že přece nepojedu do Evropy, abych tady seděl na zadku deset dní. Takže jsme se rozhodli sem přijet, udělat narychlo alespoň menší turné, aby lidé viděli, že stále existujeme a že jsme na ně nezapomněli. Až vyjde nová deska Suffocation, tak se vrátíme na další evropské turné, album podpořit. Pokusíme se do Evropy vrátit v únoru-březnu 2007, protože koncem roku 2006 máme naplánované turné ve Spojených Státech s Fear Factory, Hypocrisy a Decapitated.

Čeho by jste rádi dosáhli v roce 2007?

Určitě chceme jet nějaké větší turné, oslovit více fanoušků a opravdu dobře tohle nové album podpořit. Uvidíme, co se bude dít dál. Chtěli bychom poděkovat všem fanouškům za neutuchající podporu a za to, že chodí na naše koncerty v České republice. Jsme skutečně šťastní, že si tady můžeme zahrát. Zůstaňte věrni brutální muzice a brzy naviděnou.

The Reincremation (Demo 1990)
Human Waste (EP 1991, Relapse)
Effigy of the Forgotten (CD 1991, Roadrunner)
Breeding the Spawn (CD 1993, Roadrunner)
Pierced from Within(CD 1995, Roadrunner)
Despise the Sun (EP 1998, Relapse)
Souls to Deny (CD 2004, Relapse)
The Close of a Chapter (Quebec City - Live 2005 (CD 2006, self-released))
Suffocation (CD 2006, Relapse)

Frank Mullen - Vokály (1990-1998, 2003-)
Terrance Hobbs - Kytara (1990-1998, 2003-)
Guy Marchais - Kytara (1990, 2003-)
Derek Boyer - Basa (2004-)
Mike Smith - Bicí (1990-1994, 2003-)

Former members
Doug Cerrito - Kytara (1990-1998)
Josh Barohn - Basa (1990-1993, 2003)
Chris Richards - Basa (1992-1998)
Doug Bohn - Bicí (1994-1996)
Dave Culross - Bicí (1996-1998)

www.suffocation.us
www.myspace.com/suffocation



Komentáře k rozhovoru:

počet příspěvků: 1              poslední: 03.02.2007 - 21:44:25

Zobrazit komentáře

Vložit komentář

---



vomit: super    03.02.2007 - 21:44:25    dobry rozhovor.vse pekne srozumitelne na jednom mist....