„Tak i práce může občas nakonec přinést něco pozitivního“ (tedy kromě pravidelné měsíční výplaty, ale i o tom se dá polemizovat zda to je pozitivní element). Přesně tohle jsem si mohl říct v posledním únorovém týdnu, kdy se mé týdenní školení v matičce Praze podařilo načasovat přesně na ten správný čas a díky tomu jsem mohl navštívit hned dvě opravdu velmi zajímavé akce.

Hned na první den tohoto „výletu“ mi vychází koncertní zastávka americké legendy drone metalu EARTH. Pro mě bezesporu jedna z nejočekávanějších událostí letošního jara. Tedy dobrý úvod a já hned po skončení „pracovního dne“ vyrážím směr Akropole, tedy s nutnou zastávkou na povinné předkoncertní pivko samozřejmě.

Jako support na turné vystupuje Sir Richard Bishop. Přiznám se, že ačkoli brázdím hudební scénu již drahně let, tato osoba a i celá jeho tvorba je pro mne velkou neznámou. A po vystoupení mohu jen říci, že do budoucna se na tomhle stavu nic zásadního určitě nezmění. Zhruba třičtvrtě hodiny trvající set se skládal ze songů, které byly zahrány pouze na akustickou kytaru a občas proloženy několika efekty. V hudbě bylo slyšet opravdu různé styly a vlivy, a to od country až po rock. Ale obávám se, že hudba a potažmo celé vystoupení mě nedokázalo nějak vtáhnout nebo zaujmout. Údajně je snad jeho starší tvorba více v duchu drone metalových orgií, což mě osobně by sedělo asi více, ale tady bylo vše bohužel jinak. Jediná zpívaná skladba mi v mysli spíše evokovala obskurního pouťového vypravěče historek. A co se týče techniky jeho hraní, myslím si, že takových kytaristů by se našlo jistě víc než dost. A pokud srovnám SRB s FEAR FALLS BURNING, kteří na stejném místě odehráli skvělý set jako support JESU, tak druzí jmenovaní jednoznačné vítězí ve všech směrech.

Mezitím se Akropole celkem zaplnila a následovala krátká pauza, kdy se vše připravilo pro nástup, nebojím se říci, téměř kultovních EARTH. Jejich tvorba je už trošku více stravitelnější a poslední deska The Bees Made Honey In The Lion’s Skull spíše navazuje na předchozí klidnější HEX: Or Printing In The Infernal Metod. Může se zdát, že EARTH na posledních deskách našli definitivně svou cestu. Určitě ale jejich živé provedení slibuje syrovější hudební formu jejich tvorby, přestože s prvním pohledem na kapelu to tak rozhodně nepůsobí, neboť vypadají jako farmáři, kteří sem přijeli zahrát country. Ale pomalé a těžké rify plné emocí a ponuré atmosféry dávají hned na srozuměnou o co tady jde. Je to jako hudba z jiné planety. Skladby se valí tak pomalu, že pomaleji to snad ani nejde. Není v tom žádná ekvilibristika, ale jen síla a naléhavost a to i přes naprostou absenci jakéhokoliv zpěvu. Strojově přesná a pomalá rytmika v pozadí s nosnými plochami kláves uzemňuje vše živoucí. Přesto z vystoupení vyzařuje velká síla a když zazní i pozoun v přídavku Ouroboros is Broken, hudba dostává další rozměr, který lze už jen těžko popsat. Během celého vystoupení Akropole jen duněla a tělem probíhalo jakési apokalyptické chvění. Těžko přiblížit tvorbu EARTH někomu, kdo se s ní ještě nesetkal, ale ten kdo je zná, tak ví o čem mluvím. Hrály se songy převážně z posledního alba, jako například Rise To Glory, ale zaznělo i dost kusů z předchozích desek. Živě zní EARTH přeci jen o mnoho tvrději, což je určitě dobře, ale i tak to rozhodně nebyl koncert na žádné velké protřepání hlavy. Naopak, tahle muzika vyžaduje koncentraci a potom vás opravdu pohltí a až do konce vystoupení ze svých spáru nepustí. A na cestu domů vám moc dobré nálady rozhodně nenechá.

Díky EARTH jsem odcházel velmi spokojený a musím jen konstatovat, že se těším na další akce Silver Rocket, kteří to v pořádání akcí celkem dost rozjeli a chystají do budoucna nemálo hudebních lahůdek.