Už několik měsíců dopředu avizované společné turné čtyř kapel, jenž stvořili pojem švédský death metal, nemohlo nechat fanoušky tohoto stylu po celou dobu v klidu a nutilo je netrpělivým pohledem kontrolovat kalendář, kolik dní že to vlastně zbývá, než sama švédská smrt udeří v podobě společného tour DISMEMBER, ENTOMBED, GRAVE, UNLEASHED.

Takováto bezprecedentní událost se nemohla nevyhnout ani našemu zájmu, protože vidět na jednom pódiu vedle sebe kapely, které nejenom že tvořili tento žánr a jsou pořád uznávanými na celé scéně, ale slibují i nečekaně lahodnou porci skvělé muziky s visačkou té nejvyšší kvality, to jsme si nemohli nechat ujít! Po prostudování rozpisu turné a zjištění, že opět mine domovské luhy a háje, padá volba na nejbližší zastávku. A tou je východo-německé město Chemnitz. Svou roli v tom sehrává i následující den volna, který připadá na státní svátek 17. listopadu, což druhý den po akci oceňuji s velkým povděkem.

Na domluvený sraz u Ády se dostavují všichni na čas, a tak velmi záhy celá naše pětice usedá do auta. Cesta rychle utíká v příjemném rozhovoru, narušeném jen menšími komplikacemi na hranicích, kde zjišťujeme prasklou žárovku u předního světla, což záhy napravujeme na německé pumpě. Dorážíme na místo určení, které v Chemnitzu bez problémů nacházíme, přesně hodinu před začátkem show. Ta má začít přesně ve 20.00 hod. a vzhledem k pověstnému německému smyslu pro přesnost o tom nikdo z nás ani nepochybuje. Před klubem (starší osamocená mohutná budova vilového typu) je již shromážděno několik desítek fans, z nichž spousta mluví česky. To mě jen utvrzuje v názoru, že kdyby tato akce zavítala k nám do Čech, měla by velmi slušnou návštěvnost. Po otevření, dav fans v poklidu mizí v útrobách budovy a my s ním. Dopředu víme, že na tomto turné není žádný headliner a že kapely se od začátku tour na této pozici pravidelně střídají. Jsem zvědav jako to vyjde dnes? V duchu jsem si přál své velké oblíbence Dismember nebo Entombed, a tak jsem velmi spokojen, když na rozpisu vidím, že dnes jsou poslední kapelou Entombed, což slibuje minimálně nějakej ten song navíc. Trochu mě mrzí, že naopak Dismember na této pozici hráli včera, takže dnes začínají. Ale v případě tohoto tour je to tak trochu jedno. Všechny kapely mají na svůj set stejný čas: 45 + 15 minut na nazvučení a přípravu. Možná by se to mohlo zdát málo, ale při samotném koncertu se to jeví jako optimální, nenudí to, není to zbytečně dlouhé a hlavně - má to spád!

První kapelou jsou však ve skutečnosti Němci EXTERMINATOR, kteří na celém tour plní roli zahřívače. Popravdě, už dopředu jsem nepočítal s nějakým překvapením. Už jejich název, evokující osmdesátá léta i nepříliš originálně provedené logo byly předzvěstí nudné záležitosti. A má předtucha se vyplnila. Nemastný, neslaný, dřevácký death/thrash, bez nápadu a špetky muzikálnosti. Ani pózy ani headbanging jim moc nešly, a zlé pohledy zpěváka a kytaristy vyvolávali spíše rozpaky. Člověka to nutí přemýšlet, co takováhle kapela musí udělat, aby si na takovém tour zahrála. Ale to rozhodně není téma, které bych tady chtěl rozebírat. Čeká nás show čtyřech švédských kapel, možná se už sluší říci kultovních, které před mnoha lety tvořili základy švédského death metalu, který je i přes nános prachu pojmem majícím svou nezpochybnitelnou váhu i dnes. I když začínali podobně, měli stejné kořeny, podobný zvuk ze stejného studia a nahráli alba, která jsou pilíři tohoto stylu, jejich osudy a současně i různý vývoj a osobité pojetí death metalu jsou velmi rozdílné. Proto bylo jedinečnou možností vidět je všechny na jednom pódiu a posoudit je naprosto objektivně.

Jak jsem již avizoval, jako první z této severské čtveřice se na pódium chystají DISMEMBER. A hned po stylovém intru, zaútočí v plné síle skladbou "Skinfather" na slušně zaplněný sál o 300, možná více hlavách. DISMEMBER opět hrají ve velké pohodě a show si vyloženě užívají. Neúprosně devastují naše mozkové závity dalšími songy jako "Pieces, Casket Garden, Skin Her Alive, Override the Overture, Autopsy, Of Fire, Tragedy of the Faithful, Let the Napalm Rain" a je cítit neskutečný cit, energii a hráčský přehled. Opět, podobně jako na OEF, skvěle zahraná show. I když ze začátku nebyl zvuk příliš optimální, postupně se zlepšuje a jenom podtrhuje celkovou kvalitu show. Svůj set končí skladbou "Dreming In Red" s melodickou basovou linkou, která netradičně ukončí tuto death metalovou smršť. Mimochodem, takto výborně nazvučenou basu jsem snad u death metalové kapely ještě neslyšel. Myslím, že dalším pochvalným komentářům raději předejdu tím, že kdybych už dále nic neviděl, odcházím už teď spokojen. Avšak ono se toho ještě dělo moc a stálo to opravdu za to! A DISMEMBER se postarali o skvělý úvod do tohoto večera.

Další kapelou v pořadí jsou GRAVE, kteří po svém réunionu předvádějí težkotonážní death metal, střídající rychlá a valivá střední tempa. Avšak na svém novém albu přidávají ještě jeden rychlostní stupeň. Je tedy na co se těšit. Byl jsem opravdu zvědav, co tito chlapíci předvedou. Ihned po hororovém intru spustili svou smrtící show v plné síle. Hned od začátku je znát, že tohle asi bude nejbrutálnější provedení tohoto stylu na dnešním koncertě. Masivní a hutný zvuk přibíjí všechny přítomné k zemi. Naprosto extrémní! I když oproti DISMEMBER je znát určitá těžkopádnost, zapříčiněná, možná pro mě až příliš nevyváženým zvukem; moc vytažený zpěv i zvuk bicích. Možná se na tom také podepsala právě nedávná výměna na postu bubeníka, i když musím podotknout, že všechny skladby byly zahrány s naprostým přehledem a jistotou. GRAVE bez zbytečných okolků, sypou rychle za sebou skladby jako "Burn, Through Eternity, Unholy Terror, Rise, And Here I Die" a nenechávají nikoho ani na chvilku vydechnout. Právě z GRAVE je nejvíce cítit duch začátku švédského death metalu, jakoby každá skladba byla prodchnutá tímto mocným odkazem. A tak, když zazní kultovka "Into the Grave" ze stejnojmenného debutu, a přestože z původních GRAVE zůstal pouze jeden člen, mám pocit, jako bych se vrátil na začátek 90 let. Zazní i další staré skladby jako "You´ll Never See" z druhé nebo "Soulless" a "Turning Black" ze třetí fošny. Masivní a zničující show, i když na konci již trochu monotónní.

Následující UNLEASHED, pro mě byli tou kapelou, která ne, že by mě zajímala nejméně, spíše jsem nevěděl co od ním mám čekat. Já sám jsem tuto kapelu, přestože byla jednou z mých nejoblíbenějších vůbec, přestal poslouchat po albu "Across The Open Sea". Jak hudebně, tak textově zašli někam, kde mě to moc nebralo. Jejich texty plné válečníků a severské mytologie mi příliš neseděly. Také jejich kvalita byla více než diskutabilní. Jasně, jsou to Vikingové jako poleno! A Johny tak i opravdu vypadá, ale to hrdé vystavování mjollniru a ty až příliš pravicové názory. To není nic pro mě! Nehledě na to, že hudebně to začalo dost strádat. Všechna jejich další alba, pro mě byla vyloženě nudná a tak ani po jejich comebacku, jsem nenašel odvahu si je poslechnout. Zvláště po tom, co k nim ani kritika nebyla příliš vstřícná. Moc jsem od toho nečekal. Jaké však bylo moje překvapení, když mi před odjezdem Áda řekl, že si koupil jejich novou desku "Midvinterblot" a že prý je výborná. Musel jsem mu dát za pravdu ve chvíli, když jsme si ji v autě kousek pustili. Byl jsem tedy opravdu zvědav, co tahle kapela předvede.

A nestačil jsem se divit! Po úvodním zvolání Johnny Hedlunda "Are you here warriors?" se rozjíždí pěkně rychlá jízda. Asi nejlepší zvuk a výborná sehranost kvalitních skladeb z toho udělala výbornou show. Kapela si je vědoma svých silných míst a umí je využít. Jejich hudba není nijak složitá, což je živě velká výhoda, a oni to umí podat a vystavět tak, že to na první dojem není až tak patrné a skladby jako "Blood of Lies, To Asgaard We Fly" mají potřebný drive. Dokáží strhnout lidi umně zahranými melodickými sóly a vyhrávkami, dobrými riffy i refrény, s kterými si Johny umí vyhrát a strhnout tak lidi. Například ve skladbě "In Victory or Defeat", kde si vyhrál s částí refrénu "Death metal, no compromise" a udělal z toho celé motto jejich setu. Bylo to opravdu působivé. Hodně tomu napomáhala jeho suverenita a přehled, s jakými celý koncert režíroval. Každopádně největší ohlas u fans mají právě UNLEASHED! A nejvíce je to znát při poslední skladbě "Death Metal Victory" z alba "Warriors", a jakkoliv to může vyvolávat chápavý úsměv, tak to opravdu snad křičí celý sál.

Nevím jestli je to tím, že tu dost často hrajou a vydávají u Německé firmy, ale každopádně bylo cítit, jako by tu byli doma. Ze starých skladeb s povděkem kvituji "The Immortals" z druhého alba "Shadows In The Deep" a z debutu nezapomenutelnou "Into Glory Ride". Celkově mám z UNLEASHED dobrý pocit a jen doufám, že všechny jejich pravicové narážky, názory a komentáře jsou jen taková legrace. Pro UNLEASHED by to byla škoda, zvláště když celý koncert proběhl pod napnutou velkou bílou plachtou s logem "Hate Fascism" a "Good Night White Power!" Kdo to logo zná, ví o čem mluvím.

A je tu velké grand finále á la ENTOMBED. Musím popravdě přiznat, že právě na ENTOMBED jsem se hodně těšil. Jejich show jsem měl možnost naposled shlédnout kdysi dávno na tour s ND po Wolverine Blues, takže jsem očekával bombu. Je pravdou, že právě oni mají s death metalem, ze všech kapel na tour "Master Of Death", společného nejméně, a jsou i úplně jiní než tehdy. Ale jejich muziku mám rád i přes ty stylové kotrmelce. Ten současný death ´n´roll, kdy se tak trochu vracejí ke svému vrcholnému období kolem "Wolverine Blues" mi prostě sedí. Poslední album "Inferno" je sice slabší, avšak mini "When In Sodom" je opět slušný materiál. I přes to všechno, člověk nesmí zapomínat, že jejich první dvě alba jsou základním stavebním kamenem tohoto stylu. I jsem tak trochu očekával, že právě z těchto alb se bude hrát trochu více, než na běžném vystoupení. A taky že jo!

Po úvodní „When in Sodom“ a následující „Eyemaster“ se z debutu, vedle kultovní skladby "Left Hend Path", hraje hned další kult Revel in Flesh. Z "Clandestine" hrají kusy jako "Crawl", "Stranger Aeons" a "Sinners Bleed". Bohužel pro mě, je velmi těžké je v tomto podání strávit. V prvé řadě je to zvukem, který je sice mohutný, ale postrádá potřebnou čistotu. Je to jakési celé zahuhlané a těžko čitelné. Ani když Lars-Goran uvádí další skladbu, není mu téměř rozumět! Hlavní problém je asi v tom, že ENTOMBED už jsou definitivně mimo tento žánr a po příchodu nového bubeníka, jehož styl nás všechny ohromuje (zahrát takové peklo na tak ořezanou sestavu bicích, se jen tak nevidí), je jasně viditelné, že tento styl hry je na hony vzdálený jakémukoliv metalovému pojetí hry na bicí. V kontextu pak ENTOMBED, i ve svých ranných skladbách, zní jako nějaká indie kapela! A věřte, že to nepřeháním!

Taková nepřekonatelná death metalová hymna, "Left Hand Path." Song jako prase, ale tady zněl jako něčí cover. Celý set je intenzivní a energický, zvuk se však lepší jen místy, a pak opět přechází do nepřehledné zvukové hradby. Jejich set tak pro mě postrádá kompaktnost. Přesto je odezva publika velmi vstřícná. Lidi nadšeně aplaudují po každé skladbě. Lars-Goran s výrazem šílence, zběsile třese svou, již notně prořídlou kšticí, a pohybem připomíná něco mezi Barnym, Ozzym a pološíleným dervišem. Třeští jako chovanec ústavu pro vyšinuté. To jenom dokresluje velmi energickou a intenzivní polohu jejich vystoupení, a i já (přes ten špatný zvuk) v zápětí podléhám.

Na konci svého setu hrají pecky jako "Chief Rebel Angel" z alba "Morning Star" a celé to končí songem "Out Of Hell" z Wolverine. No a je tady konec! Jasné ale je, že jako poslední kapela budou něco přidávat. Pořád mi chybí "Holowman", a tak ho po návratu kapely na pódium sebejistě očekávám.K mému překvapení Lars uvádí další song jako cover, z kterého se vyklube "Night Of Vampire", z jejich dvojalba coverů "Sons of Satan Praise The Lord." Po něm následuje vypalovačka, která vystoupení definitivně uzavře. To jenom umocňuje fakt, že ENTOMBED a death metal, již opravdu dávné doby jsou, a ani toto turné na tom nic nezmění. Každopádně, přes všechno co jsem napsal, i přes to, že "Holowman" nezahráli, se mi to líbilo, a snad nebudu překvapen co uslyším na jejich novém, již ohlášeném albu.

Na závěr nezbývá než říci: „Jsem vážně rád, že jsem tenhle koncert mohl vidět!“ Byla to pro mě jedinečná příležitost, která se již pravděpodobně nikdy nebude opakovat.Viděl jsem na jednom pódiu kapely, které pro mě kdysi otevřely dveře do světa extrémní hudby.