Letošní zastávku NO MERCY v naší domovině jsem si rozhodně nechtěl nechat ujít a tak jsem si tak trochu s úlevou oddechl, když jsem konečně stál před vstupem do klubu Abaton. V poslední době toho moc nestíhám a tak právě tato akce měla být satisfakcí za předchozí absence. A vzhledem k tomu, že právě v Praze byla již tak silná dvojka ND a BEHEMOTH obohacena o další lahůdku v podobě SUFFOCATION, mlátil bych se do hlavy, kdybych i tuto akci opět zazdil.

Protože soupiska kapel dosáhla konečného čísla šest, byla to i tato hodina, jež odstartovala celý festival. První kapelou jsou domácí veteráni ROOT , kteří zde nebyli, jak by se mohlo zdát, lokálně dosazenou kapelou, ale celé festivalové tour absolvovali jako jeho regulérní součást. Bohužel, v době kdy začínají svůj set, sedíme ještě v šatně u rozhovoru s Shane Emburym. A zbytek zahlédnu až dole v baru na projekci. Takže k jejich produkci nejsem schopen napsat zhola nic.

Další - DEW SCENTEND, znám víceméně jen z klipů z Blastovských DVD kompilací, kde mě jejich death/thrash, nebo spíše thrash/death, moc nenadchl. Ale přeci jen jsem byl na jejich živé vystoupení docela zvědav. Ale po několika skladbách opouštím sál, směr k nejbližšímu baru. I když nemůžu říci, že by jejich hudba byla špatná - má potřebnou energii a hutnost, ale celkově mě to moc nebere. Podobný názor má asi i většina přihlížejících. Přestože je Abaton slušně našlapán, je odezva publika hodně vlažná. Tak tohle rozhodně není můj šálek čaje a tak se raději spěchám pořádně občerstvit, před nadcházející death metalovou smrští…

V řádně husté atmosféře, kdy se do sálu už ani nelze pořádně procpat, začínají svou živelnou show SUFFOCATION. A to opravdu pěkně z ostra skladbou Catatonia z jejich debutu Human Waste, po kterém následují Abomination Reborn, Bind Torture Kill, Translucent Patterns of Delirium z poslední fošny. Naprosto špičkové vystoupení, od začátku skvělý zvuk a nasazení. Kapela drtí fans před pódiem neskutečným těžkotonážním death metalem té nejvyšší kvality. A ti to oceňují nadšeným oslavováním kapely, naprostý kontrast oproti vlažnému přijetí předcházejících DEW SCENTEND. Lidi z nich opravdu šílí a kapela jim to oplácí další porcí starších skadeb Pierced From Within a Funeral Inception. Celou show zakončí zpěvák Frank slovy, že v Čechách mají ty nejlepší fans. Vystoupení SUFFOCATION jsem si opravdu skvěle užil. A to budou hrát ještě ND!

Po tak divoké jízdě je další občerstvení samozřejmostí, proto na set BEHEMOTH dorážím s malým zpožděním. Do sálu se musím doslova procpat, a když už konečně začínám vnímat co se děje na pódiu, přicházím minimálně o první song. Abych se přiznal, muziku těchto Poláků moc neznám. Naživo jsem je viděl pouze jednou, a to už před mnoha lety a tak se na ně moc těším. Kredit této kapely za poslední roky vzrostl natolik, že ani nemůžu očekávát nic špatného. Bohužel, začátek je takový nemastný neslaný, a tak BEHEMOTH zatím stojí daleko za mým očekáváním. Je to ale dáno spíše špatným zvukem, který se během vystoupení začíná rychle zlepšovat a tak už za chvilku sleduji precizní a skvělou show. Obdivuji, chvílemi až nevěřícně, naprostou sehranost a neskutečnou palbu. BEHEMOTH jsou opravdu špičkovou kapelou a jejich set je ke konci naprosto jedinečná záležitost. I publikum reaguje adekvátně a kapela končí za velkého aplausu fans. I když odezva na Suffocation byla více vřelejší. Co mě však překvapilo – BEHEMOTH, ačkoliv už definitivně hrají death, bylo v jejich setu hodně cítit black metal.

Pak už přichází NAPALM DEATH. Tito veteráni grind core zahajují jízdu napříč repertoárem - od svých začátků až po aktuální desku Smear Campaign. Přestože zvuk není na začátku opět optimální a zlepšuje se jen velmi zvolna, publikum se rychle dostává do varu a nadšeně aplauduje po každé skladbě. NAPALM s hudebním výrazem sobě vlastním, drtí ušní bubínky k mé naprosté spokojenosti a chvílemi si připadám jako v transu, když s tupým výrazem fascinovaně vstřebávám jejich show. Nemám ani slov to celé popsat. Zazní skladby jako Sink Fast Let Go, Unchallenged Hate, Suffer the Children, Fatalist, The World Keeps Turning, When All is Said and Done, Hung, Continuing War on Stupidity, Breed to Breathe, Silence is Deafening, Smear Campaign, The Code is Red... Long Live the Code, Scum, The Kill, Deceiver, You Suffer, Mass Apeal Madness, In Deference, Nazi Punks Fuck Off. Možná už jsem od ND viděl energičtější show, ale o to víc na mě působí přesvědčivěji a přirozeněji. Je to kult, který, jak sám Barney nezapomene během koncertu připomenout, je tu již 26 let. Neuvěřitélné!!!

Říká se – to nejlepší na konec! Ale v tomhle případě toto otřepané pořekadlo rozhodně neplatí. Už při prvních zmínkách o sestavě NO MERCY festivalu, mě dost překvapilo, že jako headliner jsou tu MOONSPELL. Nedávno se mi sice do rukou dostalo jejich nové album Memories, ale to se v mém přehrávači dlouho nezdrželo a oprávněně tak vzbudilo mé další pochybnosti o současných kvalitách kapely. Proto jejich vystoupení sleduji s jistým odstupem, ale MOONSPELL mě jenom utvrzují v názoru. Snad po drtivém a zběsilém vystoupení předchozích kapel, na mě jejich vystoupení ve středně rychlém tempu, rocková kytara a výrazný zvuk kláves, působí velmi lacině a podbízivě. Je to jakási směs osobitého rocku, doomu a blacku, bez špetky invence - pro mě naprosto nezajímavá. Jen očekávám, jak budou znít osvědčené hity z nejlepší a stále silné desky Ireligious. Toho se mi v zápětí dostává v jakémsi zábavkovém bloku, kde zazní snad dobrá polovina desky. I když má Fernando stále hlas jako hrom, s tím střapatým šátkem na mě působí jako zpěvák Motley Crue a staré skladby plytce až naivně, a já to definitivně vzdávám a lámu nad MOONSPELL hůl. A ani když ze sálu slyším tóny takové hymny jako Full Moon Madness, nechává mě to klidným a pokračuji v čilé konverzaci u baru a do sálu se už nevrátím.

Přestože ne všechny kapely pro mě byly zajímávé, tak druhá půlka mi to vynahradila měrou vrchovatou. Trojblok Suffocation, Behemoth a ND, byla skvělá muzika a právě posledně jmenovaní asi jednoznačným vrcholem večera.
Nezbývá než litovat těch, kteří do Abatonu nedorazili.