Hned na začátku se přiznám, že DARK TRANQUILLITY byli mí oblíbenci ještě předtím, než jim vyšla debutní deska a stále jsou kapelou, pro kterou mám, jak se říká, slabost. No a protože jsem měl na letošním Brutal Assaultu, po mnoha letech možnost opět vidět jejich skvělou show, nemohl jsem si nechat ujít tuhle klubovku, slibující na rozdíl od festu, mnohem intimnější zážitek

Přestože další kapelky SOILWORK a CALIBAN nepatří mezi to, co bych běžně poslouchal, byl jsem na jejich živou prezentaci docela zvědav - o důvod víc, proč jednoho pochmurného sobotního odpoledne vyrazit směr Praha. Dle množství figur na místě zjišťuji, že návštěvnost dnes bude více než slušná (ta sobota dělá své), což ostatně v zápětí ve stísněných prostorách Akropole pociťuji na vlastní kůži – mám co dělat, abych se prodral dovnitř na první předkapelu, jíž jsou .

Tahle mladá švédská kapela ale není nic pro mě. Už jen fakt, že jejich vydavatelem je NUCLEAR BLAST, hrnoucí dnes jednu sračku za druhou, hovoří za vše. Vezmu-li však v potaz - na předkapelu - nezvykle kvalitní zvuk (s ohledem na další kapely – viz př. DT), je až s podivem, jak taková sračka zní… Přesto, víc jak dvě skladby nevydržím a kýbluju se k nejbližšímu baru posilnit zrzavým mokem, neb mám pocit, že na to potom už nebude čas.

A to jsem měl v nose, už když jsem si o přestávce hledal nějakou slušnou pozici, ze které bych v klidu shlédl Germány CALIBAN, které jsem chtěl vidět spíše ze zvědavosti. Z desky je popravdě moc nemusím, no spíše vůbec, ale živě by to mohlo být o něčem jiném… a třeba mě i překvapí!

A taky že jo - k mému překvapení se stalo něco neuvěřitelného!!! Už s mírným údivem jsem registroval na pódiu klávesy a když se po nějaké době za bicími zvedla plachta s nápisem DARK TRANQUILLITY a hned vzápětí se zhaslo a na pódium za úvodních tónů skladby Terminus vlítla tahle gothenburská parta, málem mi z ruky škopík vypadl. Není co řešit, právě hrají DARK TRANQUILLITY a já si to užívám.

Přestože zvuk není právě optimální, na pódiu se odehrává strhující show. Set je stejný jako na Brutal Assault - hraje se především z nového alba Fiction, tudíž zní hitovky Misery´s Crown nebo Focus Shift. A právě tak jako na BA, je i zde jediným výletem do dávné historie pouze tradiční Punish My Heaven z druhé, kultovní desky The Gallery. Vzápětí však přichází další šok!
Když se dostávám do té správné nálady a skvěle si koncert užívávám, kapela se loučí a opouští pódium. A i přes bouřlivé skandování se v sále nekompromisně rozsvěcují světla…
30 minut pro jednoho ze dvou headlinerů je opravdu k smíchu. Velké rozčarování!!!

Teď už je mi jasné, že další kapelou budou SOILWORK a tak nevyklízím pracně dobytých pozic a zůstávám na místě, už z obavy, že bych se potom zpátky do sálu prostě nedostal. Doráží totiž i ti fans, mající na vstupenkách uveden pozdější začátek akce a kapacita Akropole je již viditelně řádně překročena.
To se projevuje hned v úvodu setu SOILWORK, kdy se téměř nedá dýchat a člověk chvílemi lapá po dechu, jak zasloužilej astmatik (he he, vidíš pičo – pozn. Žízeň)..
S těmito švédy jsem ještě neměl co dočinění, tudíž jsem velmi zvědav, jak se popasují s pověstí výborné živé kapely.

A musím hned říci, že své pověsti dostáli. Hned s první peckou se spouští energické a živé vystoupení, ježto mě okamžitě strhává. A přestože žádnou z jejich desek nevlastním a jejich skladby až na vyjímky neznám, set si opravdu užívám.
Zvuk je znovu o poznání kvalitnější a tak ani není, co bych mohl vytknout. Melodické party zpěvák zvládá velmi slušně, což jen umocňuje můj pocit jako ze studiových nahrávek. Profesionální vystupování frontmana a jeho hecování lidí, vytváří pod pódiem slušný bordel. (…i když to neustálé přemlouvání fans k circle pitu, bylo místy už úsměvné). Dlužno dodat, že i basák předvádí se svým nástrojem zajímavé taneční kreace, koneckonců proč ne…
Poznávám hitovku Rejection Role, pecku Exile ze singlu k právě vycházející desce i další klipovku Nerve, která celý set seveřanů i uzavírá.
Jinak jsou to pro mě vody neznámé… SOILWORK hrají o poznání déle než DARK TRANQUILLITY, ale i tak i jejich vystoupení mohlo být určitě delší. Přesto mě jejich set velice zaujal.

A ejhle…To co bych ještě před začátkem akce považoval za čirou absurditu, se stává skutečností a na pódiu se všechno chystá pro „hlavní hvězdu“ CALIBAN.
Marně přemítám, co bylo příčinou téhle neuvěřitelné změny… Že by jejich nová deska The Awakening byla taková pecka, respektive takovej kasovní trhák? Délkou pauzy dávají CALIBAN jasně najevo, kdo že je tu dnes hlavní hvězdou, ale řídnoucí dav pod pódiem jen umocňuje mé pochyby i po začátku jejich setu.
Když už to tedy konečně s plnou parádou spustí, na prdel z toho rozhodně nepadám. Je to to samé, co znám z jejich minulé desky. Jakýsi mix death metal coru, který by snad sám o sobě špatný nebyl, ale chybí mi tam jakýsi tah na branku. V jejich skladbách postrádám sílu, údernost a kompaktnost. Celé to je jakési roztříštěné a mě to zkrátka nebaví. Kapela se sice viditelně snaží, ale drhnou to až na krev a moc jim to nejede. Mizerný dojem ještě podtrhují kytaristovy hodně slabé melodické backing vokály. Vydržím jen pár skladeb a přesouvám se k baru. Ještě když odcházíme, CALIBAN stále hrají, předpokládám, že jako hlavní hvězda hráli i nejdéle.
Cestou ven registruji v okolí mnoho negativních komentářů a nelze se celkem divit. Lístek i cesta stály ranec a překvapení v podobě veletoče s headlinerem večera rozhodně nepotěší. Inu – není se co divit - kapela na kterou jsem se těšil nejvíc, hrála pouhých třicet minut.

To nechci vyčítat pořadateli, to je věc tourmanagera, ale problém s kapacitou a špatným časem na lístcích už padá na jeho hlavu.
Ale i tady bych byl celkem shovívavý… Je celkem problém odhadnout, kolik lidí asi přijde a kde zajistit vhodný prostor a ovlivňuje to mnoho různých faktorů, zvláště tady v Praze.
Navzdory těmhle průserům, odcházím z Akropole spokojen, ač mě ten krátký set DT velmi mrzí.