NEUROSIS

Given To The Rising

Po tříleté odmlce od alba The Eye Of Every Storm, se vrací králové a jedni z průkopníků experimentálního náladového metalu NEUROSIS, s novou deskou Given To The Rising. Deska již tradičně vyšla na vlastním labelu Neurot Recordings, kde vychází i spousta dalších zajímavých věcí (BLOOD AND TIME, RED SPAROWES, BATLE OF MICE...), včetně projektů jednotlivých členů NEUROSIS.
Již samotný pohled na nádherně zpracovaný booklet CD dává tušit, že NEUROSIS pokračují ve své tradici, kdy je vše dotaženo do nejmenšího detailu ve všech směrech. Obal je velmi ponurý a depresivní, celý v tmavých barvách a naprosto koresponduje s tím, co se odehrává uvnitř.
Od začátku slyšíme tak typické riffy, které patří jen k NEUROSIS. Hned ve druhém songu Fear And Sickness, slyšíme akcepty, které dělají NEUROSIS tím, čím jsou. Hustá a hutná kytarová stěna, kde dochází ke spoustě změn nálad a temp. Tentokrát dvakrát použili krátké skladby (songy Shadow a Nine), kde nedojde k očekávanému rozjezdu, ale zdrtí vás svou tajemností a nervozitou. Ačkoliv jsou NEUROSIS samozřejmě hned poznat, přesto jejich desky vždy upoutají něčím novým. Každý song má jinou skladbu a i když se střídají zmíněné klidné pasáže s heavy pasážemi, lze najít spoustu odlišností. Ve skladbě To The Wind slyšíme pomalý rozjezd, který přejde asi do nejrychlejší pasáže na desce, s vygradovaným závěrem. Skladba Hidden Faces, která je na desce zřejmě nejhutnější a nejhustější, obsahuje pasáž, kdy do jednoho ucha jde šepot a přes to slyšíme normální zpěv. Na poslech velmi vychytaná věcička. NEUROSIS se nebojí počkat na rozjezd skladby třeba i pět minut, jako v At The End Of The Road, a přesto song nepůsobí nudně.
Po celou dobu desky se střídají vokály v různých polohách, počínaje šepotem, přes normální běžný vokál k ukřičenému, expresivnímu a naléhavému. Oba zpěváci, jak Steve Von Till tak Scott Kelly, svým výkonem vždy skvěle podpoří výraz a vyznění dané skladby a celé desky vůbec.
Většina CD obsahuje různé samply a samplované zvuky, které zdůrazňují jeho atmosféru. A ta je tentokrát velmi ponurá a depresivní. Ve srovnání s předchozí, působí Given To The Rising mnohem špinavěji, hustěji a více neučesaně. I samotný zvuk nahrávky je tentokrát ne tak průzračný, ale vědomě drsnější. Přesto NEUROSIS neupouští ani od svých klidných, nádherně melancholických pasáží, které jsou ovšem vzápětí střídány nervními a psychedelickými zvuky samplů a kytar.
Kdo zná NEUROSIS, zřejmě si dovede zhruba představit, co ho čeká. Tentokrát nás tato šestice vzala do ještě temnějších zákoutí. Celá deska Given To The Rising je tradičně o pocitech a náladě a dokáže tak rozhodně zapůsobit. NEUROSIS v žádném případě nestojí na místě a pokračují dále ve své cestě. Je to opravdu kapela, která podle mého názoru nemůže nikoho, kdo ji zná a poslouchá, zklamat a natočila naprosto vynikající desku!!!! Jen škoda, že se zatím chystají pouze na pár festivalů a neplánují žádné turné, které by zasáhlo i naši republiku.